Po požáru Říma v roce 64 n. l. nechává císař Nero na ploše větší než 120 hektarů postavit Domus Aurea (Zlatý dům). Obrovský palác, který zabere pozemky velkého množství římských patricijů, se stává demonstrací nádhery a zároveň nevkusu. Panovník si totiž libuje v luxusu.

„Ve vstupní hale domu byla umístěna 120 stop (více než 35 metrů) vysoká kolosální socha s portrétem Nerona.

Celý objekt byl tak velký, že zaujímal tři portika (sloupové haly) o délce jedné míle (1483 metrů) a umělé jezero, které bylo skoro jako moře, kolem jezera se nacházely domy velké jako města,“ líčí římský polyhistor Suetonius (kolem 75 –130/140).

Dům se stropy ze slonové kosti

Některé části domu byly pozlaceny a vyzdobeny mušlemi. „V jídelnách byly pohyblivé stropy ze slonové kosti, kterými bylo možno shazovat květiny a rozprašovat parfémy.

Nejdůležitější z nich byl kulatý a pohyboval se ve dne i v noci jako zeměkoule,“ dodává polyhistor a má na mysli otočnou jídelnu.

Teprve po dokončení megalomanské stavby je Nero (37–68) spokojený a prohlásí, že konečně bydlí v domě, který je hoden člověka.

Zasypou jezero

Další vladaři se ale rozhodnou na pozemcích paláce, ležících v atraktivním místě v centru Říma stavět. Nechají zasypat umělé jezero patřící k domu a na jeho místě vzniká Koloseum. K objevu paláce poté dojde už v 15. století.

V současnosti se nachází v podzemí Kolosea. Přestože zde probíhají rekonstrukce, může sem nahlédnout veřejnost.