Válečník, který nikdy nemá dost. Touží ovládnout co největší kus světa. Sotva turkický vůdce Tamerlán dobude roku 1396 území dnešní Gruzie, už vyráží do boje s Osmanskou říší.

Tamerlán (1336–1405) se proslaví neobyčejnou krutostí, která se ale zároveň snoubí s mistrnou vojenskou taktikou. Když se rozhodne pokořit Osmany, v čele jejich říše tehdy stojí sultán Bajezid I. (asi 1354–1403).

Během několika následujících let se oba vládci vzájemně urážejí, ale konečně se střetnou až 20. července 1402 poblíž turecké Ankary.

Vedro jim nevadí

I když panuje příšerné vedro, Bajezidovi a jeho mužům to nevadí. Jsou zvyklí snášet ostrý sluneční žár.  Usazují se proto podél potoka Kübück, který je pro ně vítaným zdrojem osvěžující vody, a zatím si trochu naivně užívají klidu.

Tamerlánovi bojovníci ale na ně nachystají léčku. Nad osmanským ležením potok přehrazují a vytvoří na něm nádrž.

Přítok uzavřou

Nepřátelům schválně ponechávají v přehradě jenom malou mezeru, kterou odtéká pouze malá část vody. Tím ukolébají jejich pozornost. Voda přece stále proudí, i když v menším objemu. Teprve ve chvíli, kdy bitva začíná, průtok úplně uzavřou.

Žízniví Bajezidovi vojáci proti osvěženým Tamerlánovým bojovníkům nemají šanci. Vykoledují si zdrcující porážku.