V lese se odehrává tichá výměna informací, kterou lidské uši neslyší a oči nevidí. Stromy reagují na chemické látky ve vzduchu, vysílají signály prostřednictvím kořenů a jejich podzemí prorůstají jemná vlákna hub.
Právě odtud pochází slavná představa „lesního internetu“. Jenže skutečnost je ještě zajímavější a mnohem složitější.
Představte si, že housenka začne okusovat listy stromu. Poškozená rostlina se neomezuje jen na opravu vlastních ran. Do okolního vzduchu uvolňuje směs těkavých organických látek.
Ty mohou zachytit sousední rostliny a změnit své fyziologické reakce, například si předem aktivovat některé obranné mechanismy. Vědci tento jev opravdu pozorují a studují už hodně let. Nejde přitom o „řeč“ ve smyslu lidského jazyka.
Rostlina vysílá chemické látky a jiná rostlina na ně dokáže reagovat. Záleží ale na konkrétní látce, její koncentraci i okolních podmínkách. Stejná molekula navíc nemusí mít vždy stejný účinek.
Výzkum tak ukazuje spíš komplikovaný chemický dialog než jednoduché posílání zpráv.
Pod zemí vzniká skutečně fascinující síť
Ještě pozoruhodnější je svět pod našima nohama. Kořeny mnoha stromů žijí v symbióze s mykorhizními houbami. Houba prorůstá půdou jemnými vlákny zvanými hyfy a pomáhá rostlině získávat například vodu a minerální živiny.
Za to dostává od rostliny uhlík vznikající při fotosyntéze. Pokud se houbová síť napojí na kořeny více rostlin, vzniká takzvaná společná mykorhizní síť.
V laboratorních pokusech i některých terénních studiích se skutečně podařilo prokázat přesun určitých látek mezi propojenými rostlinami. Právě tady ale začíná problém s populárním označením www, tedy „wood wide web“.
Ekologové Justine Karstová, Melanie Jonesová a Jason Hoeksema upozorňují, že důkazy pro rozsáhlé předávání zdrojů mezi stromy v přirozených lesích nejsou tak jednoznačné.
„Mateřské stromy“? Vědci brzdí nadšení
Obzvlášť zajímavá je představa, že staré a velké stromy prostřednictvím houbové sítě cíleně zásobují své mladé potomky. Tahle myšlenka se stala jedním z nejhezčích obrazů moderních poznatků o lese. Vědci jsou ale mnohem opatrnější.
Karstová, Jonesová a Hoeksema upozorňují, že pro tvrzení o tom, že dospělé stromy přednostně posílají prostřednictvím společné mykorhizní sítě zdroje a obranné signály svým potomkům, chybí přesvědčivé důkazy.
Podobně studie Nilse Henrikssona a jeho kolegů, publikovaná v roce 2023 v časopise New Phytologist, říká, že důkaz o čistém přenosu uhlíku prostřednictvím těchto sítí, který by prospěl příjemci, pořád chybí. Výzkum pokračuje.
Stromy tedy nejsou izolovaní samotáři, ale ani otevřená lesní rodina, která si posílá balíčky přes podzemní Wi-Fi.
Pravda je složitější, rostliny spolu reagují prostřednictvím chemických signálů, kořenů a hub, ale vědci teprve zjišťují, jakou roli to v opravdovém lese hraje.
