Leonardo da Vinci je známý jako autor slavné Mony Lisy a muž, který psal své poznámky pozpátku. Jenže za touto zvláštností se skrývá mnohem podivuhodnější osobnost.

Renesanční mistr byl vegetariánem v době, kdy to bylo téměř nemyslitelné, studoval létání ptáků celé desítky let a podle některých historiků dokázal kreslit oběma rukama. Jeho život je plný překvapení, která jsou dodnes méně známá než jeho obrazy.

Když historikové otevřeli zápisníky Leonarda da Vinciho (1452-1519), objevili člověka posedlého zvědavostí. Zajímal se o všechno od pohybu vody přes anatomii lidského těla až po to, proč je obloha modrá.

Dochovalo se několik tisíc stran jeho poznámek a náčrtků, které představují jeden z nejrozsáhlejších souborů osobních zápisků z období renesance. Leonardo si zapisoval i zdánlivé maličkosti.

V jednom ze svých seznamů si například připomíná, aby zjistil, proč lidé zívají nebo kýchají. Americký historik  Walter Isaacson (*1952) o něm napsal, že jeho největším talentem nebyla samotná inteligence, ale „bezbřehá zvědavost“. Právě ta ho vedla k objevům, které předběhly svou dobu o stovky let.

Snaží se pochopit princip létání

Málokdo ví, že Leonardo byl velkým milovníkem zvířat. Podle dobových svědectví navštěvoval trhy, kde kupoval ptáky zavřené v klecích, aby je mohl vypustit na svobodu. Na přelomu 15. a 16. století šlo o neobvyklé chování.

Současně celé roky pozoroval let ptáků a snažil se pochopit principy létání. Jeho náčrtky létajících strojů vznikaly právě na základě těchto pozorování.

Britský historik umění Martin Kemp (*1942) označil Leonarda za člověka, který „neodděloval umění od vědy“. Každé pozorování přírody pro něj bylo zároveň vědeckým výzkumem i inspirací pro tvorbu.

Čistě praktický důvod

A pak je tu jeho slavné zrcadlové písmo. Leonardo většinu soukromých poznámek psal zprava doleva tak, že text bylo možné pohodlně přečíst pouze pomocí zrcadla. Dlouho se tradovalo, že tím chtěl skrýt své nápady před zvědavci.

Moderní historici se však přiklánějí k praktičtějšímu vysvětlení. Leonardo byl levák a psaní opačným směrem mu umožňovalo nerozmazávat čerstvý inkoust rukou. Ještě překvapivější je zjištění badatelů z florentské galerie Uffizi:

podle analýzy jeho rukopisů byl pravděpodobně obouruký a dokázal kreslit i psát oběma rukama. Historička umění Cecilia Frosininiová uvedla, že jeho pravostranné písmo bylo „vycvičené a dobře formované“.

Muž, který před více než pěti stoletími navrhoval padáky, létající stroje a studoval lidské srdce, tak dodnes nepřestává překvapovat.