Lekce prohnanému lapkovi: Proč Karel IV. téměř srovnal se zemí hrad Potštejn?

Odbojný rytíř Mikuláš z Potštejna (†1339) mstí smrt svého otce. Nevyplatí se mu to. Sám přitom přichází o život. Hříšníkovi se stává osudným obléhání jeho hradu tehdy královských synem Karlem IV.

Procek (†1311) vlastní na počátku 14. století hrad Potštejn. V roce 1310 vyráží do Prahy, kde se chystá zúčastnit sněmu české šlechty. Jenže v průběhu rokování se pohádá s Peregrinem Pušem, váženým pražským měšťanem.

Hrad Potštejn sice stojí na pořádném kopečku, ale jeho majitelé se nakonec obléhání neubrání.

Puš, který zbohatl při dolování stříbra v Kutné Hoře a roku 1309 zorganizoval přepadení kláštera v Sedlci, kde zajal české šlechtice včetně Jindřicha z Lipé, si za nepovedenou vzpouru z roku 1309 zchladí zlost právě na Prockovi.

Má na něj vztek, že hájí zájmy české šlechty proti cizím měšťanům a nechce dopustit, aby kutnohorské stříbro putovalo do ciziny, jak chce sám Puš. Hádka skončí Prockovou vraždou.

Jan Lucemburský nejdřív pošle hříšníka do vězení a potom mu rozkáže putovat do Říma, kde se má kát.

Za trest se budeš modlit!

„Svého otce pomstím. Oplatím Pušovi stejnou mincí,“ rozhodne se Prockův syn Mikuláš (†1339) a se svými kumpány se postará o to, aby i Peregrin přišel o hlavu.

Pro mstu podle biblického hesla „Oko za oko, zub za zub,“ ale nemá pochopení český král Jan Lucemburský (1296–1346), který ho nechává uvěznit.

Vlivní Mikulášovi přímluvci se ale nakonec postarají o to, aby se král spokojil jenom s tím, že hříšníkovi nařídí pouť do svatého města Říma, během které se má modlit za spásu Pušovy duše.

Karla IV. jeho otec vyšle, aby udělil lekci loupícímu banditovi.

Shromáždí bandu lapků

Jenže potštejnský pán nemá v úmyslu cestu podniknout. Naopak, po propuštění z vězení se vrací zpátky na svůj hrad a dává dohromady bandu stejně prohnaných lapků, jako je on sám.

Společně pak odmítají poslušnost Lucemburkům, kradou a přepadají v lesích a lidé se jich bojí. Brzy se i král Jan Lucemburský doslechne, co se děje a chce se zemského škůdce zbavit. Posílá na něj proto svého syna Karla IV. (1316–1378).

S dosud nedobytným hradem Potštejn si budoucí český král a římský císař poradí docela snadno.

Poslední chvilky pod padajícími kameny

„Odtud jsem táhl obléhat hrad Potštejn, poněvadž povstal proti mně i králi českému a protože z něho bylo pácháno mnoho loupeží.

A ačkoli byl považován za nedobytný, přece jsem ho v devíti týdnech dobyl, věž s pánem, majetníkem hradu, jsem strhl k zemi a také hradby i všechen hrad jsem srovnal se zemí.“ vzpomíná později český král římský císař ve svém životopise na události roku 1339.