Medicínu na vídeňské univerzitě ukončí Franz Anton Mesmer v roce 1766 dizertační prací s názvem De planetarum influxu. Líčí zde základ své nové léčebné metody – živočišného magnetismu.

 

Už v letech 1773–1774 tento postup Franz Anton Mesmer (1734–1815) použije při sezení s Franziskou Österlingovou, která trpí hysterií.

K různým částem těla jí přikládá magnety. „Cítím se uvolněně,“ tvrdí Österlingová a Mesmerovi se na léčbu tajemným prouděním brzy hlásí další pacienti. 

 

Stačí mu ruce

Lékař se dokonce pouští do skupinových magnetoterapeutických sezení. Cestuje po Uhrách a poté, co údajně vyléčí slepého a ochrnutého radu Osterwalda, má v roce 1775 otevřené dveře do Bavorské akademie věd v Mnichově. „Nepotřebuji magnety, stačí mi moje ruce,“ tvrdí.

Léčebné působení prý přichází i tak…

 

Aféra se slepou pianistkou 

V roce 1778 si bere bohatou vdovu Marii Annu von Poschovou.

Sňatek je pro něj definitivní vstupenkou mezi vídeňskou smetánku. Počet bohatých zájemců o magnetickou léčbu roste. Ve Vídni má vlastní praxi a stýká se dokonce i s rakouským hudebním skladatelem Wolfgangem Amadeem Mozartem (1756–1791) a jeho rodinou. 

 

Dívka nabude zrak

Jenže osudnou se mu stane osmnáctiletá slepá pianistka Marie Terezie Paradiesová. Pod jeho rukama prý sice nabude zrak, ale to se nelíbí jejímu otci. Zájem o jeho zázračné dítě klesá, když už není slepé.

Otec Paradies proto vtrhne na kliniku. „Chci zpátky svoji dceru. Vím, že je vaší milenkou,“ obviní dokonce Mesmera.

 

Musí opustit Vídeň

Lékařská fakulta proto posílá Mesmera na mravnostní policii a dokonce i sama rakouská panovnice Marie Terezie (1717–1780) mu přikazuje, aby opustil Vídeň. Odjíždí do Švýcarska a později se usadí se v Paříži.

Ovšem mezi zdejšími akademiky také marně čeká na uznání živočišného magnetismu jako léčebné metody. Na milost ji vezme až berlínská akademie v roce 1812.