Pouhých pár metrů nad běloskvoucím Pamukkale se rozkládá řecko-římské lázeňské město. Známe ho coby Hierapolis, dnes již v ruinách upadající slávu. Brány a torza domů plynule přechází v dlouhou třídu majestátních hrobů. Chodilo se sem umírat?
V druhém století před Kristem vyrůstá nad bělavým útesem přezdívaným Bavlněný hrad (Pamukkale) antické městečko. Neuběhne ani století a o jeho účelu je jasno: Stane se centrem starověké medicíny. Důvod?
Vyvěrají zde léčivé horké prameny s vysokým obsahem vápníku a minerálů. Zprvu jde o město helénské, ale když jej roku 133 před naším letopočtem král Attalus III. odkáže Římu, sféry vlivu se hned přelijí.
Stejně jako celé dnešní Turecko, i místa, kde se bez vápna či cementu rodí z do sebe perfektně zapadajících kamenných bloků nové stavby, postihují ničivá zemětřesení. Hierapolis prvně rozvalí roku 17 našeho letopočtu a v roce 60 svůj um ještě zopakuje.
Jako fénix se však zvedne z popela. Čeká jej mohutná přestavba a také éra největší slávy – a to v románském stylu. Hierapolis se stává nejbohatším městem v okolí. Na vrcholu má na 100 000 obyvatel! Jde o velkoměsto, které se táhne do širokého okolí.
Najdeme v něm řadu chrámů, zbudován je veliký amfiteárt, do kterého můžete zavítat i dnes. Město je technicky na úrovni. Funguje kanalizační systém i rozvod vody – jak si můžete prohlédnout na obrázku níže. Výroba zná nejmodernější stroje. Dřevo se zde například řeže za pomoci pil na vodní pohon!
Myslí se také na fyzičku obyvatel. Je zbudován bazén, který přežije celá staletí, ale také veřejná tělocvična. Hierapolis je především městem lázeňským. S nadějí v srdci sem lidé cestují i stovky kilometrů.
Doufají, že je proslavená vysoká péče, kvalifikovaní lékaři a hlavně prameny uzdraví. Na mnoho nemocí však tehdejší medicína lék nezná. A tak z těch mírnějších nákaz a postižení lidé odjíždějí zdraví, ti nemocnější si objednávají honosné hrobky na kraji města.
Dnes se táhnou do dály jako mocná nekropole. Budou to právě ony, které přežijí z celé metropole nejzachovaleji až dodnes.
Žádná sláva netrvá věčně. V 7. století se do zdí zakousne další zemětřesení, které městu ubere na pompéznosti. Finální zkáza přijde až v roce 1190. Do Hierapole se vhrnou jako dravá zvěř křižáci. Plení, kradou a město v podstatě pohřbí.
Třicet let po jejich útoku ve městě není téměř ani noha. Co zbylo, začne chátrat. A co přežije dokonale? Jednoduché, ale masivní hrobky. Melancholickou ulicí smrti můžete probrouzdávat ve 40stupňových hicech i dnes.
Již roku 1988 vezme torzo Hierapole pod ochranná křídla UNESCO. Chystáte-li se sem, nezapomeňte si opalovací krém a zásobu pití. Mnohde není kam před sluncem prchnout. Rozvaliny najdete v provincii Denizli v turecké západní Anatolii. Šťastnou cestu!
