Zvedněte hlavu k nočnímu nebi. Koho by to někdy nenapadlo? Tam, v té vesmírné černi prozářené hvězdami, by přeci mohl být jiný život. Ale proč o něm stále nevíme? Odpověď nám může dát vědec Enrico Fermi…

Enrico Fermi byl napůl Italem, napůl Američanem. Narodil se roku 1901 a zemřel poměrně brzy, roku 1954. Již v 50. letech se pokoušel vysvětlit, proč doposud nedošlo k mimozemskému kontaktu. Nebo minimálně, proč o něm alespoň drtivá většina lidstva neví.

Odpovědi nabízí tři, všechny zcela logické. Podle první mimozemšťané zkrátka neexistují. Druhá přemýšlí nad tím, že mimozemšťané existují, ale dosud jsme s nimi neměli co do činění. A podle třetí jsou, a to i tady, na Zemi (a pokud tu nejsou fyzicky, tak alespoň nějakým způsobem navazují kontakt).

Zní to primitivně, že? Fermi proto neváhá a tři základní teze rozvádí k dokonalosti.

Představme si, že mimozemská civilizace skutečně existuje. A co víc, že o nás, lidech, ví. Ke kontaktu totiž může klidně docházet, aniž by o tom většina z nás věděla. Příznivci konspiračních teorií vám odpřísáhnou, že některé příběhy únosů do UFO jsou reálné, a ať si už o nich myslíme cokoliv, musíme uznat, že některé věci jsou na nich opravdu znepokojivé.

Anebo, co když jsou mimozemšťané tak odlišní, že chodí mezi námi a vzájemně se nevnímáme? Nemusí jít jen o současnost. Kontroverzní švýcarský spisovatel Erich von Däniken tvrdí, že mimozemská civilizace se shoduje s tím, co lidé vnímali jako starověká božstva.

Možná se právě znechuceně šklebíte na monitor – patříte-li k těm, kdo nad podobnými teoriemi ohrnují nos, zřejmě vám bude vyhovovat další Fermiho domněnka, a to, že v myriádách světů v nám nepředstavitelně velkém kosmu musí nějaká jiná civilizace či alespoň život být.

Proč jsme se tedy ještě nepotkali? Těch důvodů je realisticky hned několik. Stačí se podívat, kam člověk, pán všeho tvorstva, ve vesmíru doletěl. Téměř nikam.

Čas. Lidstvo je schopné kontaktovat vesmír zhruba 50 let. Co je to za dobu oproti miliardám let vesmíru? Pokud tu nějaká civilizace byla, už po ní může být dávno veta. Anebo naopak, na nějaký vývojový stupeň vhodný ke kontaktu se dostane až miliony let poté, že lidstvo vymře.

Také není příliš pravděpodobné, že se mimozemšťané vyvinou stejně, jako my. Mohou být klidně na bázi čpavku, zatímco naše těla holdují uhlíku. A přístroje? Třeba k nám právě doletělo nějaké sdělení – ovšem na vlnách, které neměříme, nevnímáme a ani to neumíme.

A to samé může platit o našem vzkazu do kosmu.

A pak je tu třetí možnost, ta nejjednodušší. Mimozemšťany jsme ještě neviděli, protože krom pár zapomenutých vzorků RNA nebo ojedinělou buňku na některé exoplanetě zkrátka nejsou. Což se samozřejmě může změnit vývojem.

To nám ovšem vyvstává otázka, zda jsme jediní, první, anebo zda jsme jediná momentálně prosperující civilizace. Vždyť mnohé jiné v jiných kusech vesmírů už nemusí existovat. Třeba od nich dostaneme za pár let vzkaz, který pár tisíc let letěl vakuem a přežil i své vysílatele.