Poté, co porazil médského krále Astyaga (vládl v letech 585 př. n. l. – 550 př. n. l.), se stal jediným a nejvýznamnějším panovníkem Kýros II. (590 př. n. l. – 530 př. n. l.).
Mezi zajímavosti své doby patří fakt, že vládce ve své říši vybudoval rozsáhlou síť silnic, z nichž nejdelší byla tzv. Královská cesta, která vedla mezi Sardami a Súsami.
Za vlády Kýrose II. dosahovala říše skutečně impozantních rozměrů, jednalo se o většinu Íránu, Arménie a východní Malé Asie, dnešního Turecka.
Úspěšné dobývání
Král následně dobyl ještě rozsáhlá území při řeckém pobřeží a celou Lýdii. Pod říši spadala dokonce i severní Indie a část jihovýchodní Evropy. Po smrti otce nastoupil na trůn panovníkův syn Kambýsés II. (zemřel 522 př. n.
l.), který pokračoval v rozšiřování říše, jeho nájezdy byly velice úspěšné, dokonce se mu podařilo dobýt i Egypt. Jeho „spanilou jízdu“ zastavily až pokusy o dobití Libye a Etiopie, situaci nepřidal ani stav v samotné říši.
Rozbroje vše zastavily
Rozpínavost Peršanů byla nakonec zastavena domácími rozbroji. V roce 518 př. n. l. se stal panovníkem Dareios I. Veliký (550 př. n. l.– 487 př. n. l.), jenž dal příkaz ke stavbě města Persepolis, které se stalo později hlavním městem.
Peršané nenazývali svou říši „perská“, označovali ji jako „země nahlížející králi“, což dokládá dochovaná spartsko-perská smlouva.
