„Je to příšera, lidožrout,“ zoufá si mladičká rakouská princezna Marie Luisa. Se sňatkem s francouzským císařem ale souhlasí, je to přece v zájmu rakouské říše. Církevní sňatek proběhne 2. dubna 1810.

„Musím se oženit s břichem, které mi přinese děti,“ říká v roce 1809 upřímně francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821).

Jeho manželka Josefína de Beauharnais (1763–1814) mu totiž nedokáže přivést na svět legitimní potomky. Břicho, které žádá, mu brzy nabídnou Rakušané. V pletichách se v habsburském domě vyznají výborně.

Diplomat spřádá plány

„Je nutné přiklonit se k triumfujícímu francouzskému systému,“ prohlásí rakouský ministr zahraničí Klemens Metternich (1773–1859).

Předpokládá, že to, co Rakousko nezvládlo na bitevním poli (v té době už nad ním Francie několikrát zvítězila) se mu podaří získat sňatkovou politikou. Má připravený plán, jak toho docílit.

Obětuje dceru

Přesvědčí rakouského císaře Františka I. (1768–1835), aby ve prospěch říše obětoval svoji nejoblíbenější dceru.

„Na pohled je spíš ošklivá než krásná, ale má pěknou postavu, a když ji trochu upravíme a nakadeříme, bude vypadat celkem dobře,“ míní ministr.

2. dubna 1810 proto proběhne v Paříži církevní sňatek obou Napoleona s Marií Luisou Habsbursko-Lotrinskou (1791–1847).

Od novomanželky se ani nehne

Napoleon neponechává nic náhodě a chce zanechat co nejlepší dojem. Dopředu se na svatbu připravuje, například se snaží zhubnout nebo se učí tančit valčík. První týdny po sňatku se od Marie Luisy ani nehne a snaží se plnit každé její přání. Svoji starostlivost pak znásobí, když zjistí, že Marie Luisa je těhotná.