„Game, slečna Selešová,“ ohlásí hlavní rozhodčí tenisového zápasu a hráčky si mohou aspoň na chvilku vydechnout. Pokud je součet her v setu lichý, střídají se v tenisu strany. Pro hráčky to znamená, že mají příležitost se na malou chvíli posadit, otřít pot a samozřejmě se i napít.

Nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k nějakému velkému překvapení. Američanka Monika Selešová (*1973) přijíždí na dubnový turnaj v Hamburku jako světová jednička a také vítězka letošního Australian Open.

Její hvězda už září naplno. Do kolotoče turnajů WTA se vrhne skutečně razantně a už v roce 1990 se stává poprvé světovou jedničkou, v té době je jí pouhých 16 let. Mezi lety 1991 a 1993 se dostane 33krát do finále z celkem 34 turnajů, kterých se účastní.

Celkem 22krát pak pozvedá nad hlavu i trofej pro vítězku. Může její dominanci ve světovém ženském tenise vůbec něco ohrozit?

Končící éra Grafové

Nástup Selešové tak v podstatě znamená konec jedné velké éry. Éry jedné z nejlepších tenistek historie, Němky Stefanie Grafové (*1969). Na začátku 90. let jí je jen něco přes 20 a na konec kariéry rozhodně nepomýšlí.

Jenže najednou se tady objeví o čtyři roky mladší původem srbská hvězdička. Nejde o střet generací jako v době, kdy se Grafová utkává s Martinou Navrátilovou (*1956), tahle tenistka je skoro stejně stará.

Vypadá to, že se budou utkávat ještě dlouho. Jak to dopadne letos v Hamburku? Posledních šest titulů z tohoto turnaje drží Grafová, ale Selešová je opravdu rozjetá.

Jak Grafové uvolnit cestu

Vše nasvědčuje tomu, že se schyluje k velkému finále. Bulharka Magdalena Malejevová (*1975) ve čtvrtfinále podle všeho nebude překážkou. Poslední dubnový den roku 1993 vyhraje Selešová v pohodě první set 6:4 a ve druhém si připisuje game na 4:3.

Všichni čekají, že Srbka už bez přílišných překvapení dovede zápas do vítězného konce. Vždyť její soupeřka se pohybuje na žebříčku o pěkných pár míst vzadu a v Grand Slamech se dostane maximálně do 4. kola.

Jenže pak se stane něco děsivého. Selešová se usadí na židli, přes hlavu si přehodí ručník a snaží se nabrat síly. Jenže v tom okamžiku k ní zezadu přiskočí Günter Parche (*1954), natáhne se přes asi metrovou bariéru a mezi lopatky zabodne nůž.

Krev na rukou

Selešová vykřikne. Parche je vášnivý fanoušek Grafové a chce své favoritce uvolnit cestu k dalšímu titulu. Selešová se v šoku postaví, na útočníka se vrhne ochranka i další přihlížející a rychle ho zpacifikují.

Zprvu se zdá, že tenistce se nic vážného nestalo, ale pak si sáhne na záda. Nevěřícně se dívá na ruku od krve, pak se jí podlomí kolena. Všichni se jí snaží pomoci, okamžitě přiběhnou lékaři a Selešová je převezena do nemocnice.

Naštěstí se ukáže, že zranění není nijak vážné, nůž se zabodne jen necelé dva centimetry hluboko, poškození svalů je poměrně malé. Zdá se, že vše bude v pořádku, taková rána by si neměla vyžádat více než několik týdnů rekonvalescence.

Jenže věc je mnohem složitější.

Psychika je těžký soupeř

Útočník se nakonec vyhne vězení, protože jej soudy shledají duševně nemocným. Selešové ale trvá více než dva roky, než se znovu postaví k soutěžnímu zápasu na kurt. Díra v kůži je možná už dávno zacelená, ale ta v srdci je mnohem hlubší.

Hráčka zápasí s psychickými problémy, později přizná, že si stres kompenzuje přejídáním. Ve skutečnosti se již ale na vrchol nikdy nevrátí. Přidá ještě titul z Australian Open 1996, vrátí se do desítky, ale tím to končí.

S tenisem definitivně skončí v roce 2008, po několika neúspěšných pokusech o návrat.