Prezidentovi JFK leží v únoru 1962 na stole zákon na uvalení obchodního embarga na kubánský režim. Ale ještě ho nepodepíše. Nejdřív si nechá od tiskového tajemníka Pierra Salingera dovézt na 1 200 kusů doutníků H. Upmann Petit. Teprve pak podepíše.

Američané tím na celých 50 let přijdou o to nejlepší, co se dá kouřit. O půdu a aroma ostrova svobody. Embargo platí pořád, i když s lehkými úlevami. Dnes může jeden Američan vyvézt z Kuby zboží za 100 dolarů, to ale není ani jedna krabice.

Tři typy listů

Jedině kubánský doutník chutná jako kubánský doutník. Půda sice pořád zůstává základní matricí, ale dalším uměním je odhadnout okamžik, kdy tabákové listy utrhnout.

Z jedné rostliny se sklízí asi 16 nebo 17 listů za sezonu a na každé rostlině jsou čtyři druhy listů. Úplně dole rostou „volado“ (10 % podílu), uprostřed „seco“ (50 %) a horních 40 % připadá na listy „ligero“.

Alchymie listů

„Jen při maximálně příznivých podmínkách vyroste na vrcholcích rostliny ještě několik listů medio tiempo. Jsou málo známé,“ vysvětluje nám Robert Pokorný z Tabacos.cz. Platí úměra čím víc slunce, tím větší síla tabáku a víc chutí.

„Paradoxně ty nejchutnější listy hůře hoří, proto jsou většinou uprostřed doutníku listy litero.“ S tím souvisí další díl alchymie – zvolit správnou skladbu listů a odrůd.

Stehna už nefrčí

Když se listy sklidí, nejdřív se suší volně rozprostřené, pak se schovají do tabákové sauny. Po 45 až 60 dnech míří na několik let do dozrávárny. Představy snědých rozložitých dělnic, jak válejí doutníky na masitých stehnech, je minulostí.

Z 80 milionů kusů doutníků určených na export se skoro všechny balí stylem manufaktury – to znamená, že vedle sebe sedí několik baličů a podávají si polotovary.