Koncem 15. století začal stoupat zájem o vyhledávání nových námořních cest. Dálkový obchod vzkvétal a transport zboží po pozemních trasách nebyl jednoduchý.
A když se objevily i politické překážky pro výměnu zboží, Evropané začali pošilhávat po tom, co skrývá, jak se dosud myslelo, nekonečný oceán.
Za objevitele nového světa, tedy amerického kontinentu, je považován janovský mořeplavec ve španělských službách Kryštof Kolumbus.
Kolumbovy zásluhy je třeba jistě ocenit, ale tento mořský vlk nebyl prvním Evropanem, který se podíval na americký kontinent. Daleko dříve než on, dopluli na sever Ameriky Vikingové, kteří se kolem roku 1000 nakrátko usadili na Newfoundlandu.
Kromě toho už v dávných dobách přicházeli z druhé strany do Ameriky obyvatelé Asie. Avšak rok 1492, kdy janovský mořeplavec poprvé přistál u břehů jednoho z bahamských ostrovů, je považován za počátek nového věku. A důvodů k tomu je dostatek.
Vraťme se však ještě o pár desítek let zpět. Po dlouhá léta byla Byzantská říše hrází proti rozpínavosti Osmanů. Jenže v roce 1453 Byzanc i díky vnitřní rozkolísanosti vnějšímu tlaku definitivně podlehla.
Její metropoli obsadili Turci a z Cařihradu se stal Istanbul. Kromě zásadních změn v evropské politické rovnováze to znamenalo i přerušení obchodních cest mezi dálným východem a starým kontinentem.
Královské dvory z nové situace nadšeny nejsou. Luxus, na který jsou zvyklé, je najednou v ohrožení. Navíc se v Evropě začíná objevovat nedostatek drahých kovů. Ne, že by to většinu Evropanů nějak trápilo.
Ovšem řada šlechticů, samozřejmě, že nikoliv všichni, si svůj život bez zlata a stříbra nedovedla představit. Stejně tak jako bez orientálního koření, které bylo stejnou vzácností jako ony drahé kovy.
Bylo tedy potřeba objevovat nové prostory, které by se daly vytěžit a využít. Zprvu se zrak obchodníků zaměřil na Afriku. O přístup k orientálnímu zboží a zlatu v Africe začali usilovat nejprve Italové, konkrétně obchodníci z Janova a Benátek.
Šlo především o zjištění, zda neexistuje nějaká přímá cesta do Indie. Kromě Turků totiž lezli Evropanům na nervy i Arabové.
Ti totiž v obchodních kontaktech mezi Evropou a Indií fungovali jako zprostředkovatelé, a za to samozřejmě požadovali i nemalou část zisku.
Po Italech převzali iniciativu v Africe především Portugalci. Velmi záhy se ukázalo, že Afrika je kontinent bohatý, byť skrývá řadu nebezpečí. Své přednostní právo na probádání Afriky si nechali Portugalci potvrdit i papežem.
Portugalští mořeplavci postupovali postupně na jih a doufali, že pobřeží jednou musí skončit, otevře se volné moře a zároveň s ním i cesta do Indie.
Roku 1488 se výpravě pod vedením Bartolomea Díaze (asi 1450 – 1500) konečně podařilo doplout k Mysu dobré naděje. Přímá cesta do Indie, byť velmi dlouhá, se konečně otevřela.
Už staří antičtí myslitelé a badatelé tušili, že Země je kulatá. V konzervativních církevních kruzích později převládl názor, že lidstvo žije na plošině, ovšem realitu nelze natrvalo potřít.
A tak dříve nebo později se některý mořeplavec musel pokusit vydat z Evropy na západ, aby do Asie doplul dosud netušenou cestou. Samozřejmě, že nikdo nemohl tušit, že v cestě bude stát dosud neznámý kontinent.
Této cesty do neznáma se ujal po uši zadlužený Kryštof Kolumbus. Španělskou královnu Isabelu Kastilskou tak dlouho přemlouval, až mu nezbytné finance na cestu poskytla.
Třetí srpnový den roku 1492 vypluly na cestu do neznáma ze španělského přístavu Palos lodě Santa María, Nina a Pinta.
Kvůli závadě na Pintě se však musela expedice 102 mužů, včetně známých kapitánů, ale i několika trestanců, třetí den plavby zastavit na Kanárských ostrovech a na širé moře vyrazila až 6. září.
Námořníci byli zprvu plní naděje. Krátce po vyplutí do oceánu si všimli, že moře je plné zeleného porostu. Byli přesvědčeni, že se jedná o trávu vyplavenou z asijských břehů. Ve skutečnosti se však jednalo o tzv.
atlantické louky plné chaluh, známé jako Sargasové moře. Za bezvětří a stále chladnějšího počasí se pak stupňovalo napětí, jež přerůstalo ve rvačky.
Kolumbus námořníkům sliboval hory zlata, když ani to už nepomáhalo, jednoduše jim oznámil, že buď doplují do Indie nebo si mohou uprostřed oceánu vystoupit.
Nálada na lodích byla mizerná až do 12. října. Ten den námořník jménem Rodrigo Triana spatřil na obzoru pevnou zem. Rozpoložení posádky se samozřejmě okamžitě změnilo. Kolumbovy lodě právě doplouvaly k Bahamským ostrovům.
Čtvrt roku pak evropští námořníci marně pátrali po asijských pagodách a bronzových lvech ze spisů Marka Pola. Místo toho jim však nový svět přinesl tolik žádané zlato či koření, ale i bavlnu a vzácné dřevo. Kolumbus a jeho lidé se také samozřejmě seznámili s odlišnou kulturou.
Kolumbus se do nového světa vrátil ještě třikrát a do své smrti v roce 1506 věřil, že doplul do Indie. Španělský úspěch vyprovokoval Portugalce k cestě do Indie podél Afriky.
Při výpravě, kterou vedl Vasco da Gama (asi 1460 – 1529) sice dvě třetiny námořníků zahynuly, ale cíle bylo dosaženo.
V roce 1494 byla mezi tehdejšími velmocemi Španělskem a Portugalskem podepsána smlouva z Tordesillas, která vymezovala sféry zájmu obou států.
Důsledky tohoto ujednání jsou patrné dodnes, zatímco v Brazílii se hovoří portugalsky, zbytek latinské Ameriky mluví španělštinou.
V roce 1522 byl dán definitivní a nezvratný důkaz o kulatosti Země. V tom roce byla dokončena tříletá výprava Fernãa de Magalhãese (1480 – 1521), která si dala za úkol obeplout celý svět.
Pro námořníky, kteří se jí účastnili, však byla jednou nekončící tragédií. Když s velkou slávou expedice v srpnu 1519 vyplouvala, tvořilo ji pět lodí s celkem 234 muži na palubě.
Ve chvíli, kdy se po třech letech výprava vrátila, do přístavu vystoupilo z jediné lodi pouhých sedmnáct mužů. Sám Fernão de Magalhães přišel v roce 1521 o život v boji proti domorodcům na malajských ostrovech, když pomáhal jednomu kmeni ve válce proti druhému.
Zpráva o zemi plné zlata zlákala řadu dobrodruhů k dalším výpravám. K břehům Ameriky mířily desítky lodí, jejichž posádky chtěly objevit bájné El Dorado.
Jen tak mimochodem se i stalo, že v roce 1513 španělský mořeplavec Vasco Núněz jako první Evropan spatřil Tichý oceán.
Střet evropských a původních amerických kultur přinesl pro lidstvo závažné důsledky. Došlo zejména k rapidnímu poklesu obyvatelstva Ameriky, odhaduje se, že kvůli Evropanům vymřelo přes polovinu domorodců.
V některých lokalitách, jako třeba na Hispaniole, dokonce nepřežil nikdo. Slavné říše Inků či Aztéků byly rozvráceny, naopak začaly vznikat rozsáhlé koloniální říše a křesťanství se rozšířilo do všech koutů světa.
Levnější zlato znamenalo pokles hodnoty peněz a tím pádem vzestup cen zboží a navýšení chudoby v Evropě. V zemědělství se objevila řada novinek, třeba brambory, kukuřice či pomsta původních Američanů v podobě tabáku. A v neposlední řadě byla nastartována globalizace v podobě světového trhu.
