„Ten muž, podlý Dagobertův vyslanec se vydává za Slovana. Má oděv a účes, jakoby byl jedním z nás. Přitom se převlékl jenom proto, aby nás sem přišel urážet…,“ šeptá si kupec Sámo hněvivě. Ujely mu nervy.
Před chvíli vykázal z audience Sicharia, vyslance franského krále. Válka je teď doslova na spadnutí.
Horda mužů přepadne roku 631 kdesi na území dnešních Čech či Moravy skupinku franských kupců. Táhnou s nákladem svého zboží zpátky domů, tam už ale nedojdou. Mnozí z nich přijdou svou lehkovážností nejenom o draze nakoupené zboží, ale i o život.
„Tohoto roku Slované zvaní Vinidové povraždili v Sámově království francké kupce s četnějším doprovodem a oloupili je o majetek.
To byl počátek rozepře mezi Dagobertem a Sámem, králem Slovanů,“ zmiňuje se o nepříjemné události Fredegar, autor kroniky sepsané v 7. století v Burgundsku.
„Nic takového si nenecháme líbit,“ zuří franský král Dagobert (asi 603–639), když se dozví, co se stalo. Přesto chce ještě konflikt urovnat mírovou cestou.
„Žádám náhradu za životy a majetek našich kupců,“ vzkáže slovanskému panovníkovi Sámovi (†658/659).
Jenže ten odmítne zaplatit. Chce ale zřídit tribunál, který by viníky přepadení soudil.
Audience dosáhne lstí
„Nemohu přijmout odpovědnost za jejich činy, ale souhlasím s tím, aby byli spravedlivě potrestáni. O jejich vině, ale nemůžete rozhodnout ani vy, ani já, jedině nezávislý soud,“ takové je jeho poselství pro franského krále.
Dagobert, ale na jeho návrh nechce v žádném případě slyšet. Vysílá proto do Čech svého vyslance Sicharia. Sámovi je jasné, že spor je na obzoru. Nechce proto franského vyslance přijmout k audienci. Získává čas.
Sebevědomý královský vyslanec Sicharius ale nechce čekat a přijetí u Sáma dosáhne lstí. Pohybuje se mezi Slovany už dost dlouho, aby odkoukal jejich zvyky, viděl, jak se češou a oblékají.
Zapomene proto na svou franskou domovinu a oblékne a učeše se úplně stejně jako oni. K audienci je potom přijat i se svou družinou, která se také oblékla po slovanském způsobu. Sámo v tu chvíli zřejmě ještě netuší, koho má před sebou.
Zmate ho stejný oděv i úprava vlasů a myslí si, že jde o přátele. Je překvapený, když pozná Sicharia.
Vyslanec uráží sousedy
Horkokrevný Sicharius se během schůzky nechává slyšet, že Slované jsou závislí na Franské říši a měli by jí proto platit tribut.
„Sicharius – jako pošetilý vyslanec – pronesl potupná slova, která mu nebyla uložena, a hrozby proti Sámovi, že totiž Sámo i jeho lid jsou povinni poddanstvím,“ líčí Fredegar vyslancův výstup.
Upozorňuje, že urážlivá tvrzení o poddanství Sámovy říše vůči Dagobertovi jsou Sichariovým výmyslem. Dagobert mu jistě žádná podobná slova do úst nekladl. Žádal po něm, aby narůstající spor se sousedy řešil v klidu a s chladnou hlavou.
Sámo se při setkání stále ještě snaží ovládat, i když se v něm vaří krev. „I země, kterou máme, je Dagobertova i my jsme jeho, jestliže však nařídí uchovati s námi přátelství,“ odpovídá Sichariovi klidně. Vyslanec ale pokračuje v urážkách:
„Není možné, aby křesťané a sluhové boží mohli uzavírat přátelství se psy.“ Těmito slovy odsuzuje pohanství svých sousedů.
Boj na spadnutí
Jestliže Sámo dosud měl vůli ke smíru, teď už je vzteky bez sebe. „Jestliže vy jste sluhové boží, zatím co vy proti Bohu jednáte, my jsme si vzali dovolení zuby vás roztrhati,“ vybouchne. Takové chování už je příliš.
Energicky mávne rukou na znamení, že skončil audienci. Nechá Sichariovu družinu vyvést. „Když jsme tedy podle vás bezbožní psi, dokážeme vám, že umíme i kousat,“ zvolá ještě jednou, když už Frankové odešli a bouchne rozčileně do stolu.
Oba muži, Sámo i Sicharius, si právě zavřeli dveře k mírovému řešení. Slova vyřčená během audience už nelze vzít zpátky. Sámo už se proto připravuje na válku. Sicharius opouští Čechy a spěchá s poselstvím Dagobertovi.
Jakmile ho franský král vyslechne, rozkáže naverbovat vojsko z celého království. Koupí si i Langobardy. Bitva, ve které nakonec Slované zvítězí, je na spadnutí.
