Popravčí se chystá provést exekuci. Šibenice i provaz už je připravená. Ještě než ale pošle vražednici na onen svět oběšením, pečlivě jí ováže sukni v kolenou. Nesmí připustit, aby její mrtvola někoho pohoršila.
„Pověšení bylo od počátku spojováno se zneuctěním,“ píše současný autor Ladislav Chmel. Také se zpočátku nesmí věšet ženy kvůli mravopočestnosti.
Ve Francii tento zákaz platí až do poloviny 15. století, do té doby popravují odsouzené ženy pohřbením zaživa. „Teprve v roce 1448 byla jistá cikánka odsouzena soudem k oběšení.
Byla pak skutečně pověšena se sukněmi uvázanými kolem kolen,“ vysvětluje současný historik Jindřich Francek, jak se kati vypořádali s dobrými mravy.
Začíná se trháním ňader
Zvláštní zálibu ve smrti rozčtvrcením či roztrháním má anglický král Jindřich VIII. (1491–1547). Když se nedohodne s Římem a založí anglikánskou církev, používá tento krutý trest jako pomstu určenou katolickým duchovním.
„Římané začínali roztrhání často vytržením ňader u žen a kastrací u mužů,“ uvádí další příklad Francek.
A když Karel III. Neapolský (1345–1386) v roce 1382 dobude Neapol a sesadí ze zdejšího trůnu svoji tetu Johanu I. Neapolskou, nechává jí se souhlasem papeže Urbana VI. (1318–1389) vyrvat kleštěmi ňadra a vaginu.
Živé křesťanské pochodně
Upálení je jedním z nejstarších způsobů poprav, který společně s utopením a pověšením popisuje už Chammurapiho zákoník z období zhruba kolem roku 1800 př. n. l.. Drakónův athénský zákoník z 6. století př. n. l.
připisuje tuto smrt obviněným ze zvlášť těžkých zločinů. Hromadně v plamenech hynou i první křesťané. Římský císař Nero (37–68) se rád baví tím, že ukřižované nechává natírat dehtem a smolou a vyrábí z nich živé pochodně.
Lehké ženy skončí ve vodě
Za cizoložství a zbabělost v boji je častým trestem utopení. Často je to i způsob, jak se zbavit někoho nepohodlného.
Třeba italský maršál Piero Strozzi (1510–1558), bratranec Kateřiny Medicejské (1519–1589), poručí najednou utopit 800 lehkých žen, které doprovázejí jeho armádu. Důvod? Ženy rozptylují vojáky a ničí jejich bojovou morálku. Skončí proto na dně soutoku řek Loiry a Maine v západní části Francie.
