První pohled připomíná válečnou zónu. Všude je prach. Jarním vzduchem zní pláč zraněných žáků. Rodiče volají jménem své syny a dcery. Polovina školy se promění v trosky. Vyhasnou tu desítky lidských životů.

Okrsek Bath v americkém státě Michiganu má dnes asi 11 000 obyvatel a nachází se zhruba 50 kilometrů severovýchodně od hlavního města, 100tisícového Lansingu. Je to poměrně nezajímavá lokalita a na přelomu 19. a 20. století to platí dvojnásob.

Místních 300 obyvatel se přesto rozhodne, že udělá něco pro své ratolesti i pro děti ze spádových oblastí. Založí zde základní školu.

Ze svých neúspěchů viní hlavně sousedy

Jeden z místních, 48letý farmář Andrew Kehoe, má pověst střídmého a spolehlivého člověka. Je to ovšem také vztekloun, o kterém je známo, že jednou ubil koně k smrti kvůli tomu, že podle jeho mínění netáhl pluh dostatečně rychle.

Když nastoupí do placené funkce městského účetního, je to pro něj poslední možnost, jak splácet svou předluženou farmu. V roce 1926 ovšem nedokáže svou pozici ve volbách obhájit.

Rozhodne se pomstít nenáviděným spoluobčanům, které viní ze svých finančních nesnází.

S bednami není nikomu podezřelý

Nikdo se už asi nikdy nedozví, kde vzal Kehoe zásoby trhaviny Pyrotol, s níž provede své nejhorší skutky. Jisté je, že v té době pomáhá s opravami místní školy.

Tak získá jedinečnou příležitost umístit smrtonosný materiál pod budovu a rozmístit zápalnice, jimiž ho odpálí. Sousedé sice vidí, že neustále stěhuje podivné materiály na farmu a z farmy, ale nepřikládají tomu žádnou důležitost.

Všechno načasuje na 8:45

Nikdo nezaznamená ani to, že svou dodávku naládoval výbušninou a tolika železnými díly, kolik se jich dovnitř vešlo.

Zato nikdo nepřeslechne, když 18. května 1927 přesně v 8:45 vyhodí do povětří svou farmu a spolu s ní i tělo manželky, kterou zavraždil předchozího dne.

Zatímco se místní dobrovolní hasiči snaží zachránit jeho majetek, tahají z hořícího domu ven skříně a sbírají po okolí rozmetané další věci, přijde k nim Kehoe. „Kluci, jste mí kamarádi, radši spěchejte ke škole,“ prohlásí, než naskočí do dodávky a vyrazí pryč.

Zanedlouho najde jeden z hasičů v troskách jeho domu nevybuchlý váleček dynamitu.

Výbuch přirovná k zemětřesení

Explozi výbušnin, ukrytých pod severním křídlem základní školy v Bathu, načasuje Kehoe opět na 8:45. Lidé spěchají k jeho farmě pomoci s hašením, v tom ale zazní ohlušující exploze. Země se doslova otřese. Ze severního křídla školní budovy jsou rázem ruiny.

Uvnitř se nacházejí desítky žáků, vesměs mladšího školního věku. Celkem 40 dětí zemře buď na místě, nebo na následky exploze. Mezi oběťmi jsou také dvě učitelky.

První explozi přežije, druhou už ne

Na místo katastrofy míří desítky lidí. Vidí výjev z apokalypsy. Kolem nich se potácí plačící, poraněné a zmrzačené děti i dospělí. Je mezi nimi také 8letý Cleo Clayton, který přežil první výbuch a teď v šoku hledá mámu.

Jiní rodiče zatím zoufale holýma rukama odhrabávají ruiny, aby našli své potomky. Automobil Andrewa Kehoa dorazí na místo asi půl hodiny po explozi. „Pane řediteli, pojďte sem!“ zavolá Kehoe na 32letého ředitele školy Emoryho Huycka.

Ten k němu zamíří. V zápětí exploduje Kehoe i s automobilem. Výbuch zabije Huycka, dva místní muže, kteří pomáhali při odnášení zraněných z místa katastrofy, a také malého Clea.

Výjevy, na které nelze zapomenout

Nezapomenutelné scény tragédie se vepíšou do dějin. Mnoho rodin přijdou během chvíle o dvě nebo tři děti. Eugene Hart a jeho manželka ztratí při původní explozi dvě holčičky, 12letou Iolu a 9letou Vivian.

Zatímco zničená matka nehnutě sedí nedaleko budovy a z každé strany k sobě tiskne jedno bezvládné dětské tělíčko, exploze Kehoeova vozu smrtelně zraní jejího 10letého synka Percyho.

Radnici promění v márnici

„Mysleli jsme si, že je to konec světa,“ popíše to jeden z přeživších. Dobrovolníci se změní v záchranáře a zoufale pátrají v troskách po přeživších. Všichni se děsí toho, že by někde ještě mohla být ukrytá další výbušnina. Ale děti jsou přednější.

Místní lékárník a lékař J. A. Crum si vzpomene na to, jak se svou manželkou, zdravotní sestrou, sloužili za první světové války ve válečném špitálu. Ze své lékárny vytvoří nouzovou ošetřovnu. Živé po nouzovém ošetření odvážejí do nemocnic.

Mrtví jsou snášeni do hlavního sálu na radnici. Telefonisté obvolávají sousední města. Hledají lékaře, zdravotníky i dobrovolné hasiče či záchranáře.

Zanechá po sobě pouze krátký nápis

Mezitím záchranáři naleznou 230 kilogramů trhaviny, připravené k detonaci pod jižním křídlem budovy. Kdyby explodovala, ze školy by nezbylo nic, podobně jako z usedlosti Andrewa Kehoa. Před svou smrtí načasoval výbušniny ve všech hospodářských budovách.

Na plotě jeho pozemku naleznou vyšetřovatelé krátkou zprávu na rozloučenou. „Kriminálníci jsou vytvářeni, nerodí se,“ stojí tam. Jeho zatrpklost se proměnila v brutální pomstu, zacílenou na ty nejnevinnější – na děti.