Gotický, romantický, majestátní i tajemný. Všechny přídomky si po právu zaslouží jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých hradů.

Zvíkov, tyčící se na ostrohu u soutoku Vltavy a Otavy, budí vášně už jen proto, že v podstatě nevíme, kdo a kdy jej založil.

Kolem opulentní Hlízové věže to praská ve švech. Návštěvníky fascinuje mohutná stavba, které se také říká „Markomanka“ a která na první pohled působí jako nejstarší část hradního komplexu. Největší údiv ale vzbuzují velké bosované kvádry, z nichž věž sestává.

Na těchto „hlízách“ jsou bohatě rozeseté tajemné znaky, jež se nápadně podobají dávnému runovému písmu využívanému Germány. Je možné, že základy hradu položili právě oni? A jaká další tajemství nás čekají v útrobách chladných zdí Zvíkova?

Věž stará 1700 let?

Než se vypravíme do jednotlivých síní, věží a komnat opředených legendami, pověstmi a bájemi, dopřejme si krátký exkurz do historie hradu. Při něm totiž zjistíme, že tajemné je i jeho samotné založení.

Všeobecně přijímanou teorií je ta o stavitelské činnosti krále Přemysla Otakara I. (1155–1230). Král se měl postarat o výstavbu průchozího hradu na ostrohu nad Vltavou, u nějž vznikla také osada s kostelíkem.

Tu ale v průběhu času doslova zatopila voda a dnes o ní již nic nevíme. Stejně jako netušíme nic o tom, že by Zvíkov vznikl na místě nějakého již stojícího opevnění.

Zmínku nemáme ani o oné Hlízové věži, jejíž stáří dokonce někteří badatelé odhadují na nějakých 1700 let! Vystavět ji prý mohli už staří Římané, mnohem rozšířenější je však přesvědčení, že se na jejím vybudování podíleli Germáni.

Runy, nebo obyčejné znaky kameníků?

Konkrétně mělo jít o germánský kmen Markomanů, který obýval i území české kotliny. Markomané  byli kdysi dávno vášniví protivníci Římanů a stavba Hlízové věže tak mohla být jen snahou ochránit své državy proti římskému obrovi.

Pevnostní věž na místě dnešního Zvíkova je doslova posetá desítkami oněch tajemných značek a znamení připomínajících runy. Celou, na první pohled možná bláznivou teorii o Markomanech bychom mohli zavrhnout pouhým mávnutím ruky.

Odborníci totiž nabízejí prosté a jednoduché řešení – nejde o žádné runy, ale o pouhé kamenické značky. Středověcí kameníci si skutečně značili každý den dílo v místě, kde právě skončili. Podle toho jim pak byl vypočítán plat za každý jeden den.

Pro tuto hypotézu svědčí i fakt, že se tento kamenický postup uplatňoval v době vrcholného středověku a stavby tohoto typu oděné do podoby německé gotiky začal masivněji budovat král Přemysl Otakar II. (1233–1278). Neinspiroval se nikde jinde než na dvoře císaře Svaté říše římské.

Materiál z nedalekého oppida

To by ale znamenalo, že věž nevzniká dříve než zbytek hradu, ale později – až po roce 1250! Jak to tak bývá, věc není tak černobílá. Je skutečně teze o kamenických znacích pravdivá? Proč by pak tyto značky byly jen a pouze na Zvíkově.

Žádný jiný český hrad totiž označením nedisponuje a už vůbec ne v tak masivním rozsahu.

Třetí možností je, že první opevnění zde vybudovali už Římané za vlády císaře Marka Aurelia (121–180). Je pravda, že podobně vypadající římské stavby stávaly na březích Dunaje.

Že by ale Římané vystavěli svou strážní věž hluboko v nepřátelském markomanském území? Co když neplatí ani jedna z nabízených verzí a věž jen někdo postavil z materiálů ze stavení, které na místě stálo dávno předtím?

Mohlo jít třeba o materiál z jen čtyři kilometry vzdáleného keltského oppida. Na prokazatelnou odpověď si zřejmě budeme muset ještě pár let počkat.

Královská koruna čeká na Karlštejn

Zavítejme už ale konečně do útrob hradu. Kde jinde začít než v záhadami obestřené Hlízové věži. Zajímat nás bude speciální komnata v jejím prvním patře. Již její název napovídá, jaké tajemství měla skrývat.

V nevelké Korunní síni měl totiž spočívat jeden z nejvzácnějších českých klenotů. Královská svatováclavská koruna, kterou nechal zhotovit císař a král Karel IV. (1316–1378).

Podle rožmberského kronikáře Václava Břežana byla koruna spolu s důležitými listinami a dalšími klenoty uschována na Zvíkově do doby, než byl vystavěn majestátní Karlštejn.

Z knihy vydavatele Josefa R. Vilímka Letem českým světem z konce 19. století se dozvídáme totožný údaj. Svatováclavská koruna byla zhotovena v roce 1346 a s výstavbou Karlštejna se započalo necelé dva roky poté.

Je pravda, že Karel zprvu nový reprezentativní hrad nezamýšlel využít i jako „klenotnici“ pro nové korunovační klenoty. S tímto nápadem prý přišel až necelých 10 let poté. S rozhodnutím byla spojena také výstavba nových věží a dalších částí komplexu. Mohla tak být koruna oněch 10 let uchovávána v Korunní síni na Zvíkově?

Lustr, nebo přemyslovský klenot?

Nebo snad šlo o původní korunu, kterou byli korunováni poslední přemyslovští králové? O ní toho mnoho nevíme. Karel IV. ji  údajně daroval do pokladnice v Cáchách. Ať už svatováclavská, nebo přemyslovská, koruna měla na Zvíkově viset na jakémsi kruhu.

„Ten byl zavěšený na řetězu spuštěném ze stropu Korunní síně v Hlízové věži. Možná však jde v tomto případě o falešnou interpretaci – podobně totiž bývaly zavěšeny lustry se svíčkami.

Těmto lustrům se totiž říkalo koruna!“ objasňuje záhadu publicista Vladimír Šiška, který se záhadami zabývá takřka celý život.

Proč by pak ale kronikáři mluvili o „královské“ koruně?

V neprospěch uchování svatováclavské koruny na Zvíkově svědčí i první písemný záznam o koruně z roku 1351. Jde o ochranný dokument papeže Klementa VI. (1291–1352), jenž hovoří o tom, že koruna spočívá na hlavě svatého Václava v Chrámu svatého Víta v Praze.

Není apoštol jako apoštol

Pojďme konečně opustit Markomanku a zavítejme na další magické místo hradu – do hradní kaple. Nejcennější a nejkrásnější část Zvíkova k naší oblíbené Hlízové věži jenom přiléhá, záhadami a tajemstvími jako by však od ní nasála.

Možná právě proto, že ji Hlízová věž chrání, zůstává kaple nejzachovalejším místem komplexu – dodnes ji navštívíte takřka v původní podobě.

Nás ale nebude zajímat zdobený balkonek ani dlaždice s německými královskými nápisy. Náš zrak spočine na zdech. Bohatá malířská výzdoba nicméně není úplně původní a vznikla až někdy v období po roce 1473. Kdo ji prazvláštními motivy ozdobil, dodnes není jasné.

Kaple je kromě těchto zvláštních bytostí na zdech vyzdobena  postavami apoštolů a dalších novozákonních postav. Při bližším zkoumání podivných tvorů si musíme říct, že takto rozhodně nevypadají apoštolové.

Postavy na první pohled upoutají nadměrně velkými ptačími zobáky, vybavené jsou dlouhými meči.

Moroví doktoři

Apoštolové přece byli zřídkakdy ozbrojení a už vůbec neměli špičaté dlouhé zobáky. I když jsou ony zobáky těžko rozeznatelné, nikdo nepopírá, že tu skutečně jsou. Postavy oděné do bílého hávu a s maskou místo hlavy zkrátka budí pozornost a otázky.

Jde snad o ztvárnění lékařů, kteří pomáhali přemoci černou smrt – epidemie moru ve středověku?

Doktor, jenž měl léčit mor, byl skutečně oblečen do pláště a klobouku z voskované kůže, na hlavě měl masku s prodlouženým zobákem, do kterého si naléval oleje a bylinky.

Možná že chtěl autor jen vzdát úctu těmto lékařům. Možná že chtěl naznačit, že kaple je místo s léčivými schopnostmi. Teorii o morových doktorech ale odporuje tvar zobáků. Ty jsou na malbách dlouhé, tenké a rovné.

Hlavy taktéž neodpovídají příliš lidské podobě… A meče? Ty už vůbec nedávají smysl. Teorii o morových doktorech navíc smete ze stolu skutečnost, že ony zobákovité masky spatří světlo světa až v 16. století!

Bálová kultura

Záhada postav se zobany zatím zůstává nevyřešená. Některé teorie sice hovoří o maskách na maškarní bály, které se v té době rozmáhaly, koho ale měla taková maska symbolizovat? Jak už víme, morové doktory rozhodně ne. Možná ptáky. Ale proč by byli ozbrojeni?

Skeptikové namítají, že malba vůbec nemusí být staršího data a poukazují na skutečnost, že malby v kapli a sakristii jsou přístupné komukoli bez průvodce a dozoru. Napodobil snad někdo staré malby a chtěl zamotat milovníkům historie hlavy?

Je to možné, ani vzdáleně podobné malby se nenacházejí na žádném jiném hradě a ani ve středověkých knihách. I zodpovězení této otázky si proto žádá důkladnou analýzu.

Neškodný i krvelačný Rarášek

Další, ale rozhodně ne poslední záhadou je postava zvíkovského raráška, která se zdá být i poměrně humorným zpestřením hradních záhad. Pokud projdete hradní svatební síní, objeví se před vámi malebná klenutá jizba. Ta v minulosti sloužila jako jídelna.

Podle legend se právě v této místnosti zjevuje škodolibý a zlomyslný duch, jemuž se začalo říkat rarášek.

Ten v dávných dobách budil spící hosty a ničil jejich věci. Ještě v roce 1579 prý vyžene dělníky, kteří přijdou opravit Markomanku. Rarášek údajně prostory střežil i v roce 1994 při natáčení pohádky Marie Růžička.

Filmaři chtěli natáčet i v místě bývalé jídelny a pověsti o zvíkovském raráškovi se vysmáli. Dohra tohoto neuváženého činu už ale rozhodně úsměvná není. V rámci několika hodin přichází štáb o tři monitory a musí některé scény dotočit venku.

Smůla a negativní energie prostupuje celý natáčecí proces a režiséra Aleše Horala do roka stihne smrt. Možná šlo pouze o náhodu, možná šlo o prastarou kletbu. Horal totiž na hradě při natáčení přespává v Korunní síni. Ztrestal jej snad za tento prohřešek nyní ne už tak veselý zvíkovský rarášek?