Devatenáctiletá vdova Adelaida se dívá kamenným okénkem dolů z italského hradu Garda. Berengarovo ultimátum zní jasně: „Vezmete si mého syna Adalberta.“ Jenže ona se přece neprovdá za syna člověka, který otrávil jejího manžela! Přemýšlí, jak uniknout Berengarovu nátlaku.
Když v roce 950 umírá italský král Lothar II., zůstává po něm nejenom italský trůn, ale také jeho manželka, půvabná královna Adelaida (931–999).
Manželství si ani nestihla příliš užít, dceru burgundského krále Rudolfa II. (880/905–937) provdali za italského krále v jejích pouhých šestnácti letech, a teď je jí sotva devatenáct.
Přesto krátce po svatbě porodí dceru Emmu (asi 948–1006) a stihne se stát vzornou manželkou. Moc je ale velkým lákadlem, a proto jí 22. listopadu 950 někdo otráví manžela.
Podezření z otřesného činu přitom padá právě na Berengara II. Ivrejského (asi 900–966), který se prohlašuje za Lotharova nástupce.
Kaplan kope tajnou chodbu
Závistivý Berengar II. Ivrejský, kterému je Adelaidina moc trnem v oku, se stará, aby vdova rychle přišla jak o své území, tak i o svoji svobodu. Krásku 20. dubna 951 zajme, oloupí a odveze na hrad Garda, tyčící se nad jezerem Lago di Garda.
Tady čeká, jestli přijde k rozumu, jinak ji chce přimět k svatbě se svým synem Adalbertem II. († asi 975) násilím. Podle zavedené tradice je Adelaida dědičkou královské koruny, kterou chce Berengar získat. Proto vězenkyni týrá a mučí hladem.
Vysvobození na sebe naštěstí nenechá dlouho čekat. Královnin bývalý kaplan Martin kope podzemní chodbu do vězení, kterou Adelaida i s dcerkou utečou. Míří do pevnosti Cannosa v italské oblasti Emilia-Romagna, kde najdou azyl.
Královská vdova má na politickém hřišti výhodné postavení. Je sestrou burgundského krále Konráda III., jenž je pod ochranou německého krále Oty I. Velikého (912–973). Právě k němu má vypravit poselstvo s žádostí o pomoc.
Koruna mu spadne do klína
Dobový kronikář Dětmar z Merseburku (975–1018) vypráví:
„Náš král se dozvěděl o její kráse i chvályhodné pověsti. Předstíral proto, že chce táhnout do Říma, a na té cestě přišel do Lombardie.
Prostřednictvím poslů jednal s tou paní, která tehdy již unikla z vězení, a poslal jí dary, kterými si získal její přízeň, a ona souhlasila s jeho návrhem k sňatku.“
Události pak dostávají rychlý spád. Berengar utíká před Otou, který 20. srpna 951 obsazuje italské město Pavia svojí vojenskou posádkou a prohlásí se králem Lombardie. Vojenský úspěch Ota I. korunuje dalším, když se ožení s Adelaidou. Spolu s ní mu spadne do klína i italská koruna.
Rádkyně v italské politice
„Adelaida získala na novém dvoře velký vliv a záhy porodila Otovi syna.
Ten byl podle byzantských tradic pokládán za urozenějšího (byl narozen rodičům v purpuru, tedy v královské hodnosti) než starší Otovy děti,“ říká současný český historik Petr Čornej.
Mladá žena mu porodí čtyři děti a zdatně mu pomáhá i v politice. 2. února 962 ji korunují na první římskoněmeckou císařovnu. Účastní se Otových italských tažení v letech 961–965 a 966–972.
Synovou regentkou
„Je to vaše vina. Proč se nám pletete do života?“ obviní císařovna Theofano (955/960–991) svoji tchyni Adelaidu při jednom z mnoha každodenních sporů. Vadí jí, že má jako matka stále velký vliv na jejího manžela Otu II.
Dokonce se proti ní snaží poštvat i svého muže. S manželkou svého syna Oty II., snachou Theofano, se nemají moc rády, a tak Adelaida raději rozumně ustupuje a ve 2. polovině 70. let 10. století odchází od císařského dvora do ústraní.
Theofano ale umírá ale už v roce 991 a trůn potom za svého nezletilého vnuka spravuje opět Adelaida. Teprve v roce 994 se čtrnáctiletý Ota III. (955–983) ujme svých vladařských povinností. Adelaida ale ani potom nezahálí.
Zakládá klášter v Selzu a v roce 1097 ji papež Urban II. (1042–1099) svatořečí.
