V 56 letech 6. února 1952 umírá v sídle Sandringham House v Norfolku britský král Jiří VI. (*1895). Jeho starší dcera, budoucí královna Alžběta II., tehdy pobývá v africké Keni, kde zahajuje svoji cestu po zemích Commonwealthu.
Zprávu o otcově smrti Alžbětě II. (1926-2022) šetrně oznamuje její manžel, princ Philip (*1921). „Je to obrovská zodpovědnost,“ uvědomuje si tehdy 25letá princezna.
Na trůn automaticky nastupuje ihned, ale její korunovace si vyžádá 16měsíční přípravy.
Reprezentaci bere vážně
Princezna je odmala vychovávána k zodpovědnosti. Během druhé světové války pravidelně vystupuje v rádiu, angažuje se v charitě a sotva oslaví 18. narozeniny, vstupuje do ženského pomocného sboru. Naučí se řídit, a dokonce i opravovat auta.
„Prohlašuji před vámi všemi, že celý svůj život, ať bude dlouhý, nebo krátký, věnuji službě vám a naší velké královské rodině, do níž všichni patříme,“ bere reprezentaci Velké Británie naprosto vážně už v roce 1947. Nyní má příležitost svá slova dokázat v praxi.
Čas znovuzrození
Británie se z druhé světové války vzpamatovává jen pomalu. Ještě v 50. letech 20. století se ve zdejších městech nacházejí stopy po bombardování. Maso a cukr jsou v roce 1953 stále na příděl.
Alžběta tedy nedědí zemi ve zrovna růžovém stavu, ale naštěstí brzy dochází ke zrušení přídělů – ten na cukr končí přesně v den její korunovace 2. června 1953. Mzdy pomalu rostou a na vybombardovaných místech se staví nové domy.
Příchod mladičké Alžběty na trůn vnímají Britové jako dobrý signál do budoucnosti. „Korunovace byla časem znovuzrození. Vše povstávalo z popela… a vše se neustále zlepšovalo,“ komentuje situaci Alžbětina mladší sestra Margaret (1930–2002).
