S ohledem na fungování lidského mozku platilo dlouho paradigma, že v dospělosti pracuje už jen s vybudovanými neurálními cestami a netvoří si nové. Až na začátku 21. století se prokázalo, že se mozek vyvíjí i v dospělosti.

Neuroplasticita či plasticita mozku je termín, který označuje vývoj změn v mozku v průběhu života jedince. Neuroplastické změny mohou proběhnout jak v rámci jednotlivých neuronů, tak v rámci komplexních struktur.

K nejvýraznějším změnám, zejména u dětí, dochází především po vážnějších úrazech mozku.

Reorganizace mozkových funkcí

Neuroplasticita neznamená bezvýhradnou náhradu ztracených funkcí, ani návrat k původnímu stavu, nýbrž schopnost v určitém čase změnit svou adaptabilitu. Některá centra umí přebírat funkci jiných.

Příkladem může být dívka, která má pouze polovinu mozku, přesto dobře vidí napravo i nalevo.

U lidí, kterým musí být, například v důsledku epilepsie, odebrána polovina mozku, zpravidla ztratí schopnost vidět jedno ze zorných polí podle toho, o kterou hemisféru přijdou.

U této dívky došlo k reorganizaci mozku ještě v děloze tak, že se nervová spojení, přenášející zrakové impulsy do chybějící pravé hemisféry, sama přesměrovala do levé poloviny mozku.

Mozek houslistů je jiný

Bylo prokázáno, že houslisté mají mnohem větší povrch motorické kůry věnovaný prstům levé ruky. Shoduje se to s faktem, že při hře na housle musí každý prst levé ruky dělat nezávislý pohyb, u pravé pracují všechny prsty společně.

Rozdíl mezi organizací kůry levé a pravé mozkové hemisféry byl přímo úměrný věku, kdy hudebníci začali trénovat hru na housle.

Právě hra na hudební nástroj by se tak mohla stát klíčovým nástrojem pro zvyšování plasticity mozku například u pacientů po mozkové mrtvici. Reorganizace mozkové kůry byla pozorována také u lidí s vrozenými vadami zraku nebo sluchu.

Naděje do budnoucna

Nové mozkové buňky je schopen produkovat i poškozený mozek. Důkazy o vyšší neurogenezi neboli tvorbě nových neuronů během nemoci přinesla studie vědců z novozélandské University of Auckland.

U lidí postižených Huntingtonovou nemocí, která snižuje mentální schopnosti člověka a projevuje se nekoordinovanými pohyby, byla tvorba nových neuronů nejintenzivnější právě v chorobou nejvíce postižené tkáni.

Bohužel to nestačí k utlumení nemoci. Odhalení podmínek, za jakých k tomuto jevu dochází, by nicméně do budoucna mohlo vést k léčbě Huntingtonovy nebo i Parkinsonovy nemoci pomocí transplantace kmenových buněk do napadených oblastí mozku.