Impozantní pevnost na kopci s výškou téměř 700 metrů je hmatatelnou připomínkou dob křížových výprav. Bývá považována za nejlépe dochovanou a největší památku svého druhu.
Anglický král podle ní buduje svá sídla a Lawrence z Arábie ji nazve nejúchvatnějším hradem světa.
Když rytíři v pláštích s křížem táhnou při svých výpravách do Svaté země, mají k dispozici řadu hradů a pevností. Jeden z nich je už ve své době výjimečný.
Pyšné sídlo Krak des Chevaliers leží v Sýrii nedaleko hranic s Libanonem a dnes se řadí k nejzachovalejším křižáckým hradům na světě. Je také jedním z největších podobných sídel a v historii se nikomu nepodaří dobýt jej vojenskou silou.
Britský důstojník, cestovatel, arabista a organizátor arabského povstání proti Osmanské říši (1916-1918) Thomas Edward Lawrence (1888-1935), známý podle filmového hitu také jako Lawrence z Arábie prohlásí, že jde zřejmě o „nejzachovalejší a nejúchvatnější hrad na světě“.
Největší pevnost
Původně muslimskou pevnost zde nechá vybudovat počátkem 11.století Abu Kamil Nasr ibn Salih ibn Mirdas (†1038), emír z města Aleppo.
V roce 1099 se do její blízkosti dostanou křižáci pod vedením Raimonda IV. z Toulouse (1041-1105) a zdejší posádka na ně zaútočí. Francouzští rytíři jim nezůstanou nic dlužni a vezmou hrad útokem. Krátce ho využívají pro sebe, pak pokračují na své cestě do Jeruzaléma.
Neúspěšný Saladin
Hrad je trvale obýván od 12.století, kdy se dostává do správy řádu johanitů, kteří jej přestaví a rozšíří na největší křižáckou pevnost v Levantě (přibližně oblast dnešních států Izrael, Libanon, Jordánsko a Sýrie).
V roce 1188 se o dobytí pokusí sám slavný muslimský válečník Saladin (1138-1193), avšak neúspěšně. Další stavební úpravy ve 13. století dávají hradu jeho současnou podobu.
Zatímco ostatní křižácké hrady na tom nejsou nejlépe, zdejší posádka, čítající až 2000 vojáků ovládá okolní oblast.
Osudná lest
V roce 1271 obléhá hrad egyptský sultán Bajbars (1223-1277), snažící se sjednotit Sýrii a Egypt do jednoho mocného státu. Zkušený válečník zjišťuje, že dobytí pevnosti by mohlo být nad jeho síly a uchýlí se ke lsti.
Posílá do hradu falešnou zprávu od řádového velmistra, který místní posádce dovoluje vzdát se. Zdejší muži tedy poslechnou a předají sídlo do rukou nepřítele, který na oplátku ušetří jejich životy.
Hrad se tak stává majetkem sultána a je proměněn na muslimskou pevnost s mešitou.
Hrad rytířů
Jeho pověst však přežívá a anglický král Edward I. (1239-1307), který se účastní deváté křížové výpravy, vystaví po vzoru Kraku des Chevaliers mnohé své hrady na území Anglie a Walesu.
Po skončení křížových výprav upadají křižácké hrady v Levantě u Evropanů v zapomnění. O Krak des Chevaliers se badatelé začínají zajímat opět až v 19.století. Zahájí jeho průzkum a obnovu. Hrad v té době získává také své současné pojmenování.
Nové jméno
Původně se totiž poté, co johanité přebírají kontrolu nad pevností, stává známou pod názvem Crac de l’Ospital. Jméno Crac des Chevaliers, alternativně psáno jako Krak des Chevaliers představí až francouzský archeolog a orientalista Emmanuel Guillaume-Rey (1837-1916) při novodobém průzkumu.
Pod tímto jménem je hrad také v roce 2006 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Co nedokázaly boje mezi muslimy a křižáky, to dokáže občanská válka v Sýrii. Během ní je hrad vážně poškozen, což si vyžádá nutnost oprav.
