Britský archeolog Osbert Guy Stanhope Crawford (1886–1957) se ještě před první světovou válkou snažil do map Wiltshiru na jihozápadě Anglie zakreslovat pravděpodobné umístění tzv. keltských polí, pocházejících z pravěku.
Pozemní průzkum se Crawfordovi ale příliš nedařil. Teprve když v roce 1922 vzal do rukou vojenské letecké snímky regionu, rázem se mu rozsvítilo. Uviděl na nich linie, které tvořila dávno zaniklá pole v pravidelných útvarech. To, co nemohl odhalit ze země, prozradily obrázky ze vzduchu.
Objevují zaniklé objekty
Vznikly důkazy, že zde kdysi existovaly dva polní systémy. První už v době bronzové před 3500 lety, další potom z období stěhování národů v 5.–6. století n. l.
Asi půl století po Crawfordovi archeologové pochopili, že mají v ruce velký triumf – metodu, která jim pomůže odhalit dávno zaniklé objekty, aniž by museli jedinkrát kopnout do země.
Rozdíly v obilí
Letecká archeologie sází na průzkum ze vzduchu. Ten dokáže odhalit jiný charakter a barvu půdy, a tím dává jasný signál, že v místě kdysi stával objekt, jehož základy byly zasypány výplní. Podobné je to s rostlinami.
Pokud je v obilném poli místo, kde je porost vyšší a zelenější, i tam mohl kdysi stát zahloubený objekt. Vyvýšeniny terénu umí odhalit také stíny při šikmém slunečním světle.