Když sedí ve vězení, sepíše spisek, který je později znám jako „Plovoucí muž“. I když člověk bude viset ve vzduchu, bez jakéhokoliv smyslového vjemu, bude si uvědomovat sám sebe. „A to je důkaz toho, že člověk má duši,“ prohlašuje.

„Duše je nehmotná a odtržená od těla.“ A tak své tělo v klidu huntuje, oblbuje hektolitry vína a nebojí se na sobě provádět lékařské pokusy, které mají dokázat jeho pravdu.

Avicenna, celým jménem Abú ʿAlí al-Ḥusajn ibn ʿAbd Alláh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn Síná (asi 980 – 1037), se narodí perskému výběrčímu daní. To nese peníze a tak od útlého dětství je mladíkovi dopřáno skvělé vzdělání.

Čte většinu antických děl, studuje filosofii, logiku, metafyziku, lékařské vědy. „Už jako desetiletý jsem znal nazpaměť Korán i řadu dalších knih,“ popisuje poté své dětství. Poté jej otec posílá k indickému zelináři, aby se naučil počty.

A když to zvládne, přichází další a další učitelé. Studium se stane jeho vášní i v pozdějších letech, kdy už působí jako lékař. Pokud zrovna neléčí, tak po nocích čte odborné spisky, studuje, píše a spánek zahání vínem. Než dovrší osmnáct let, má pověst skvělého doktora a zároveň samotáře.

Peníze a moc

Tehdy nastane v jeho kariéře zlom. Emíru Nuhovi II. (963–997) onemocní syn. „Přiveďte mi nejlepšího lékaře!“ vysílá své služebníky a ti přivedou Avicennu. Ten během krátké chvíle chlapce vyléčí a stane se emírovým přítelem.

„Můj dům je tvůj dům,“ prohlásí vladař a Avicenna zapadne do jeho rozsáhlé knihovny. Po otcově smrti se v něm cosi pohne a vymění pohodlí a klid palácového života za dobrodružství na cestách.

Cestuje po celé perské říši, z města do města, a živí se jako lékař nebo úředník. V houfu za ním spěchají studenti, kteří touží získat alespoň střípek z jeho vědomostí.

Vzestup k moci

Když dorazí do perského Hamadánu, jeho pověst jej předchází a tak je téměř okamžitě jmenován královským lékařem a vezírem. Zde také sepíše své nejznámější dílo, kterým je Kánún, neboli Kánon medicíny, nejznámější a nejslavnější kniha o medicíně.

Ve třináctém století je přeložena do latiny a díky tomu se Avicenna stává známým i v západním světě. Až do počátku devatenáctého století jde o základní učebnici, o kterou se opírá výuka medicíny.

V některých věcech předbíhá svou dobu, například tvrzením o malých neviditelných tvorech, kteří přenáší nemoci vzduchem i vodou.

V jiných je průkopníkem slepých uliček, když například píše, že „tep nemá se srdečním rytmem vůbec nic společného!“ A rozhodně se nebojí experimentovat sám na sobě a zkouší různé postupy, léky i drogy.

Na útěku

Hamadán ale mladého lékaře svírá a tak po smrti krále pomýšlí na odjezd. To se ale nesetká s vřelým přijetím. Avicenna se nejprve skrývá. Během té doby dokáže napsat až padesát stránek denně. A nakonec je zrazen najatým informátorem.

Ve vězení stráví čtyři měsíce, než je propuštěn a smí odjet. Následně odchází do Isfahánu, kde se věnuje mimo jiné i psaní poezie a prózy. Objeví kouzlo astronomie. „Hm, vypadá to, že Venuše bude ke slunci blíž než země,“ vypozoruje jako první.

Jenže pak jej dožene jeho životospráva. Zahánění únavy vínem a pokusy na vlastním těle si vyberou svou daň. Přestože je otcem moderní medicíny, sám sebe vyléčit nedokáže.