Anglická státní pokladna je po skončení války o španělské dědictví v roce 1711 úplně na dně. Co s obrovským státním dluhem, nad tím si láme hlavu vláda. Té od roku 1717 předsedá lord James Stanhope.

Zachránit státní příjmy má nově vytvořená Jihopacifická společnost, zaměřená na zámořský obchod.

Lidem slibuje závratné zisky, když upíší své peníze do jejích akcií. Přebere státní dluh 9 miliónů a James Stanhope (1673 – 1721). Stanhope si mne ruce.

Jenže dluh místo aby se snižoval, dál roste, v roce 1720 se vyšplhá na neuvěřitelných 32 miliónů liber!

Společnost, vedená Robertem Harleym a Johnem Bluntem, úzce provázaná s nejvyššími vládními kruhy, teď vyžaduje, aby vláda navýšila neomezeně její kapitál. Slibuje za to tučné odměny a převzetí celého gigantického dluhu.

Falešně „prodává“ politikům v čele se Stanhopem akcie, ti za ně ovšem neplatí a prodávají je zpátky společnosti.

Všechno praskne

Namastí si vlastní kapsu a spekulacemi vyženou cenu za akcii v polovině roku 1720 až na hodnotu 1050 liber. Brzy se ale začíná ukazovat, že šlo jenom o nafouknutou bublinu a obrovské zisky pro každého, kdo do akcií vložil své peníze, nepřicházejí.

Kurz akcií Jihopacifické společnosti klesá stejným tempem, v jakém ještě před několika měsíci stoupal do astronomických výšin. V prosinci 1720 už za jednu akcii spekulanti dostanou pouhých 128 liber.

Sir Robert Walpole (1676 – 1745) kritizuje v parlamentu vládu. „Pustili jste se do riskantního podniku,“ vyčte jejím členům a netají se svým podezřením o tučných úplatcích. Podvod praskne.

Vláda namočená v machinacích

Just after the collapse of the South Sea Bubble , for which he was partly responsible but from which he did not profit, the earl was defending his government with customary vigour and panache in House of Lords on 4 February 1721 when he was taken ill with a violent headacZačíná vyšetřování v parlamentu.

„Je konec,“ míhá se Stanhopovi hlavou na začátku února 1721. Má máslo na hlavě, ale přesto brání sebe i svoji vládu.

Jenže komise velice rychle odhalí podivné finanční operace ředitelů společnosti a je jasné, že korupce ale bují napříč celým kabinetem. Společnost má tehdy závazky ve výši 14,5 miliónu liber (dnes by tato částka odpovídala 23,2 miliardě liber).

Do neprůhledných převodů akcií a peněz se namočila větší část anglické vlády:

Jamesův bratranec Charles Stanhope (1673 – 1760), John Aislabie (1670 – 1742), Charles Spencer, třetí hrabě ze Sunderlandu (1675 – 1722), James Craggs starší (1657 – 1721) a James Craggs mladší (1686 – 1721). Ministr pošt Craggs starší spáchá sebevraždu.

Čisté svědomí nemá ani král

„Příšerná bolest,“ chytá se Stanhope 4. února 1721 za hlavu. Dělá mu problémy jenom vstát z postele a přejít k oknu ložnice. O tom, že by byl schopen plnit své vládní povinnosti, nemůže být vůbec řeč. Lehne si a už nevstane.

Umírá na mozkovou mrtvici o den později v osm hodin večer. „Taková ztráta schopného a věrného člověka,“ lamentuje anglický král Jiří I. (1660 – 1727), když se druhý den ráno dozví o lordově smrti.

V nejvyšších kruzích se proslýchá, že i on sám pomocí prostředníků spekuloval s akciemi Jihopacifické společnosti a rozhodně nemá čisté svědomí. „Vypravte mu pohřeb se všemi poctami,“ přikazuje hned.

Se Stanhopem se Londýňané rozloučí 17. února 1721. Na jeho místo nastupuje kritik vládních praktik Walpole, který má za úkol dát státní kasu do pořádku.