Když roku 1061 umírá Přemyslovec Spytihněv II., na český knížecí stolec po něm nastupuje jeho mladší bratr Vratislav II. Ze všeho nejdřív napravuje bratrovy dřívější chyby.
Svým mladším bratrům Vratislav II. (kolem r. 1033–1092) obnovuje jejich moravské úděly. Konrádovi (asi 1035–1092) uděluje Brněnsko a Znojemsko a Otovi (†1087) dává původně své Olomoucko.
Jenom Jaromír (kolem r. 1040–1090) přichází zkrátka. Ještě podle otcovy vůle se má stát jáhnem (nižší kněžské svěcení), což se mu vůbec nelíbí. „Než obléci sutanu, to raději prchnu z Čech,“ rozhodne se a rychle zmizí do sousedního Polska.
Mezi bratry Vratislavem a Jaromírem jsou od té doby vztahy na bodu mrazu. Roku 1067 ale umírá biskup Šebíř. „Povoláme Jaromíra na biskupský stolec,“ shodují se krátce nato zbývající dva bratři Konrád s Otou.
Vratislavovi nakonec nezbude než se ztotožnit s jejich názorem. Českým zemím to však klid zrovna nepřinese… Vratislav je ale úspěšný i na zahraničně-politickém poli.
Stává se spojencem římského krále Jindřicha IV. (1050–1106) a díky tomu si jako první panovník českých zemí vyslouží 15. června 1086 (někteří historikové ovšem uvádějí datum o rok dříve) královskou korunu.
Boleslavův omyl
Když se císař Ota III. (980–1002) roku 1000 setkává v Hnězdně nad hrobem svatého Vojtěcha s polským knížetem Boleslavem I. Chrabrým (967–1025) sejme svůj diadém a vloží ho na Boleslavovu hlavu.
Nazve ho přitom „přítelem a spojencem římského lidu a spolupracovníkem říše“. Událost, kterou si Boleslav nejspíš mylně vykládá jako skutečnou korunovaci, líčí nejstarší polský kronikář Gallus Anonymus (†1145).
Na opravdové povýšení na krále s papežským souhlasem si nakonec Boleslav ale musí ještě čtvrt století počkat. Stane se tak až v roce 1025, krátce před jeho smrtí.
Obřad korunovace prvního českého krále Vratislava II. kopíruje událost z polského Hnězdna roku 1000. Nicméně to mu na důležitosti neubírá.
„Význam Vratislavovy korunovace byl zřejmě zahraničně politický, a to v tom smyslu, že garantoval českému panovníkovi partnerství a suverénní postavení českého státu vůči říši,“ domnívá se český historik Rostislav Nový (1932–1996).
Dodává ale, že „k vnitrostátní tradici… neměla královská korunovace vztah naprosto žádný“.
Konec věčných hádek
Ovšem Vratislavovi jako už mnohokrát v minulosti přidělává starosti jeho bratr Jaromír. Po smrti olomouckého biskupa 25. listopadu 1085 se totiž stává jedinou hlavou církve v českých zemích. Z toho ovšem vládce Vratislav nemá radost.
Sám Jaromír se snaží zabránit jmenování nového olomouckého biskupa. Jeho postavení posiluje tzv. Privilegium pražského biskupství, listina vydaná 29. dubna 1086 císařskou kanceláří v Řezně.
Král si proto oddechne od bratrských sporů až po Jaromírově smrti roku 1090. Klidu si ale dlouho neužije. Nenáviděného sourozence přežije o pouhé dva roky.
