Z jaké výšky se dá spadnout a přežít? Všude se můžete dočíst, že pokud člověk padá volným pádem z výšky větší než 350 metrů, narazí do země rychlostí 200 km/h.

Takže pokud nad sebou dotyčný nemá otevřený padák, je jisté, že pád z výšky větší než 350 metrů znamená smrt. Tedy skoro jisté. Existují totiž výjimky. Toto je jedna z nich.

V lednu 1942 napadnou němečtí stíhači sovětské bombardéry vracející se z náletu. Bombardér Iljušin Il-4, kde slouží jako navigátor poručík Ivan Šisov (1911-1986) je poškozeno tak vážně, že je neovladatelné a jde k zemi. Zbývá jediné. Vyskočit.

Když se neotevře padák

Protože kolem stále zuří bitva, Šisov úmyslně neotevře padák, aby se pro Němce nestal snadným terčem. Má v plánu se volným pádem dostat pod „hladinu“ zuřící letecké bitvy, a pak, jakmile bude z dohledu německých stíhaček, padák otevřít a bezpečně přistát.

Během pádu však v řídkém vzduchu ztrácí vědomí, takže nemůže zatáhnout za pojistku a padák otevřít. Na zem dopadne rychlostí přibližně 200 km/h, přesto jako zázrakem přežije.

Dopadne do hlubokého kyprého sněhu na okraj zasněžené rokle a po svahu se pak skutálí a doklouže až na její dno. Utrpí zranění páteře a zlomí si pánev, ale žije.

Neuvěřitelný pád potvrdí svědci

Jeho příběh zní neuvěřitelně, ale Nikolaj Žugan, další člen posádky, který se zachrání, potvrdí, že Šisov opravdu vyskočil ve výšce kolem 7 km. On sám zůstal v padajícím letadle a vyskočil až přibližně 500 metrů nad zemí.

Očitými svědky, kteří vidí Šisova padat, jsou muži generála Pavla Alexejeviče Belova (1897-1963), kteří okamžitě zamíří na místo jeho dopadu. „Byl naživu a na sobě měl pořád ten neotevřený padák. Na chvíli dokonce nabyl vědomí,“ vzpomínají později.

V nemocnici sice považují první měsíc jeho stav za kritický, přesto se Šisov ze svých zranění vylíže a o další dva měsíce je schopen znovu vzlétnout.