Válka jsou bezesporu jednou z nejstrašlivějších událostí, jaká může lidstvo potkat. Technický pokrok během válek však paradoxně nabírá na tempu.
Počítače, dámské punčochy, mikrovlnka, náramkové hodinky a také konzervy. Ve svém rodné listě by konzerva měla mít zapsána jako svého rodiče francouzského císaře Napoleona.
Ten v roce 1795 vypsal odměnu za způsob delšího uchování potravin pro jeho armádu.
Získal ji pařížský kuchař Nicholas Appert, jenž vymyslel konzervování ve skleněných nádobách.
Krátce po něm přišel anglický obchodník Peter Durand s konzervami plechovými, na něž získal od anglického krále patent 25. dubna 1810. Jenže trvalo další půlstoletí, než byl na konzervy vynalezen otvírák.
Appertova metoda uchovala potraviny zhruba čtyři měsíce, o něco déle vydržely v Durandových plechovkách (dnes se můžou konzervy skladovat dva až pět, při pokojové teplotě).
Durand potraviny rovněž převařil v ještě částečně otevřené plechovce, až pak nádobu hermeticky uzavřel. Jeho plechovky, chráněné před korozí vrstvou cínu, šly lépe utěsnit než lahve a byly samozřejmě odolnější i při transportu.
Zpočátku však měly dosti zásadní vadu, a to nesnadné otvírání. „Ploché víčko odstraňte dlátem a kladivem,“ psalo se tehdy na některých obalech.
Tehdejší nejčastější uživatelé konzerv, vojáci, ale s otvíráním problém neměli – nějakou nabroušenou zbraň měli vždy po ruce. Konzervy se brzy staly nezbytnou součástí vybavení i pro cestovatele či mořeplavce.
K širokému využití v domácnostech významně přispěl Angličan Robert Yates, který v roce 1855 získal patent na první otvírák na konzervy.
První firmu na výrobu potravinových konzerv založili v roce 1812 Angličané Bryan Donkin a John Hall, kteří týž rok koupili Durandův patent za tisíc liber.
Produkce konzervovaných potravin se brzy rozšířila i do dalších zemích, v roce 1818 si Durand nechal oficiálně uznat svůj patent i v USA. Ne zcela šikovným lidem pak usnadnil konzumaci z konzerv od roku 1960 patent snadno odstranitelného víčka s očkem.
