Neskáče ze stromů, nemá rádo léto, nečíhá na člověka a nakazit se neznamená onemocnět. Udělejme si konečně jasno, jak je to s těmi miniaturními prevíty.

Je léto a to u mnohých znamená těžkou volbu. Lehnout si do trávy a užívat si sluníčka, nebo se jí vyhnout obloukem, protože tam všude číhá krvelačné klíště obecné (Ixodes ricinus), dychtící nakazit člověka nějakou smrtelnou nemocí?

Léto jim nesvědčí

Tak za prvé. Léto není dobou, kdy by u klíšťat vrcholila lovecká sezóna. Naopak, vysoké teploty a suchý vzduch jim nesvědčí, proto zalézají pod zem, kde čekají na tu správnou kombinaci tepla a vlhka.

Nejraději proto mají období od března do května, a poté od září do listopadu.

V posledních letech s chabou zimou však není výjimkou chytit klíště i v lednu, stačí aby teplota vyšplhala na 5°C. „To, že jich lidé nejvíc nachytají v létě, je dáno spíš tím, že jich nejvíc chodí ven do přírody,“ vysvětluje dr. Jindra Suchomelová.

Za druhé. Louka a les, zejména listnatý a plný houštin, jsou sice jejich doménou, ne však podmínkou. Chytit je lze v městském parku stejně jako na zahrádce. Neplatí ani kdysi platné pravidlo, že v nadmořských výškách nad 800 metrů už ho nepotkáte.

Klimatické změny a oteplování nemají na triku jen to, že vinou mírných zim klíšťata nevychcípají, ale také posouvání výškové hranice. Dnes není problém klíště chytit ve výškách kolem 1200 m.n.m. Tedy na celém našem území.

Nejméně jich najdete na holých, prosluněných a suchých místech a jednou z možných příčin množení klíšťat na kdysi netypických místech tak může být i zákaz dříve pravidelného vypalování luk a zahrad.

Dostaveníčko na vašem těle

Jednoho se bát nemusíte. Ze stromu na vás klíště rozhodně neskočí ani nespadne. Nemá důvod se na svých vratkých nožičkách drápat nahoru, když jídlo čeká dole.

To si pak běžíte rozkvetlou loukou, kocháte se, a netušíte, že ono už na vás s rozevřenou náručí čeká. Rozevřenou proto, že nemá oči a kořist vyhledává pomocí Hallerova orgánu.

Což je smyslová jamka na konci prvního páru nohou, která obsahuje senzory zachycující teplo, vydechovaný CO2 a také mastné kyseliny v potu (takže ne, nejde na sladké, a světlé oblečení ho neláká o nic víc než tmavé).

Když ho pak bez povšimnutí míjíte, vytasí drápky, zahákuje vás jako zkušený pirát a už se nese. Teď už zbývá jen najít vhodné místo k vrtu. Vše totiž musí klapnout na první dobrou.

Zejména u dospělé samičky, která potřebuje sát až 10 dní a je tak velká, že pozornosti neujde. „Proto musí sát někde ve skrytu a takové místo dokáže poměrně dobře odhadnout,“ říká Suchomelová.

Snadné to nemá ani dospělý samec, ačkoli ten už nesaje a vaše krev je mu ukradená. Na těle hostitele pouze hledá samičku k páření, což je pro něj snadnější než ji hledat po lese.

Mimochodem, po úspěšné kopulaci samice dokončí sání, při němž zvětší svůj objem až 300x, naklade až 3000 vajíček a umírá.

Nebezpečný bonus

Kdyby šlo jen o sání krve, byla by to jen mrzutost, kterou by nikdo příliš neřešil. Jenže hodování klíšťat sebou nese problém mnohem závažnější. Nemoci, které přenášejí. Je jich víc než 15, od babéziózy přes ehrlichiózu až po tularémii, ale prim hrají dvě.

Virová klíšťová encefalitida a bakteriální lymská borelióza. S nadsázkou řečeno, ani jeden z patogenů není tím, že končí u člověka nadšen. Nejsme totiž jejich cílem. Žijí si a vesele kolují mezi drobnými živočichy a pokud narazí na člověka, mají smůlu.

Od nás už se dál nedostane a ztrácí šanci dál se šířit. Nicméně, když už u nás jsou, tak nám to alespoň pořádně osladí. Každá má přitom silnější i slabší stránky. Encefalitida má vážnější následky a k nákaze dochází už v prvních dvou hodinách po přisátí.

„Navíc se může přenášet také konzumací syrového mléka a nepasterizovaných mléčných výrobků od nakažených zvířat,“ doplňuje Suchomelová. Na druhou stranu ji přenáší pouze 1% klíšťat a existuje proti němu poměrně účinné očkování. S boreliozou je to naopak.

Neexistuje proti ní očkování a nemoc přenáší asi pětina klíšťat, byť v některých oblastech je jich až 40%, ale pokud je stihnete vytáhnout do 24 hodin po přisátí, k nákaze nedojde.

Navíc u obou nemocí platí, že i když dojde k nákaze, neznamená to, že člověk onemocní. Řada lidí, aniž to tuší, v sobě může mít protilátky. Třeba z dřívější, přehlédnuté nákazy.

Bohužel, když nemoc propukne, může to mít celoživotní následky nebo dokonce smrt, a tak je rozhodně na místě udělat vše proto, aby se tak nestalo.

Repelenty a kalhoty

Snaha bojovat proti klíšťatům má dlouhou historii. Od dávných babských rad až plošné chemické postřiky. A protože klíště vás nevidí, ale cítí, je tu dobrá zpráva.

Repelenty opravdu fungují a klíšťata si na ně nevytváří odolnost, protože jsme pro ně menšinovým, spíš dokonce výjimečným hostitelem. Jiným slovy, prostě jim za to nestojíme.

Další dobrou zbraní je obléknout se tak, aby se klíště na tělo nedostalo, popřípadě bylo snadno odhaleno. Ideálem jsou kalhoty světlé barvy, na kterých je lépe vidět, a z hladkého materiálu, po kterém se mu hůře šplhá.

Vhodné jsou také pevné boty a kalhoty v ponožkách nebo nohavice zakončené gumou, byť v létě to samozřejmě není ideální oblečení. Nezbývá tedy, než nezapomenout poslední na linii obrany – po příchodu domů se pečlivě prohlédnout.

Nemastit, nevytáčet

Co dělat, když klíště přece jen uspěje? Rozhodujícím faktorem nákazy je délka sání, proto platí, že čím dřív ho odstraníte, tím je riziko menší.

Rozhodně však zapomeňte na dávno překonané metody jako je zakapávání olejem a vytáčení po nebo proti směru hodinových ručiček. Klíště není šroub a jeho sosák nemá závit.

Takže zakápnout dezinfekcí, počkat pár minut, poté chytit pinzetou a opatrně vyviklat, popřípadě vytáhnout. A opatrně, rozdrtit ho, není nejlepší nápad, protože v takovém případě se koktejl virů a bakterií dostává přímo do rány.