Bitva o Británii, do které se zejména šéf německé válečné letky Hermann Göring (1893–1946) pustil se vší vervou, se neomezila jenom na hlavní město Londýn. Cílů německých náletů byla ve Velké Británii spousta a v součtu jim padlo za oběť na 14 000 civilistů.
Zlomit britskou morálku a zničit její průmyslová a technologická centra do té míry, aby byla země za Lamanšským průlivem ochotná akceptovat vládu Adolfa Hitlera (1889–1945) nad Evropou. To byl hlavní cíl Němců.
S létem a podzimem 1940 byli nejvíce zkoušenými obyvatelé londýnské čtvrti East End. Šlo totiž o průmyslovou část města, kde byla navíc koncentrována většina londýnských doků a zbrojovek. A ty bylo třeba zničit.
Obyvatelé dělnické čtvrti si postupně na nálety Luftwaffe zvykli, nelíbilo se jim však, jak k ohrožení z nebes přistoupila městská vláda. Ta umístila tisíce papírových rakví do budov městských lázní nebo skladů, čímž dělníci nabyli dojmu, že vláda s jejich smrtí tak nějak počítá.
V ohrožení i král Nedostatek kvalitních krytů a chatrné příbytky obyvatel této městské části způsobily, že mnoho nebožáků zemřelo, když je uvěznily plameny v jejich příbytcích. Spousta Londýňanů se proto musela ukrývat ve školách (a v jedné zemřelo při bombardování rázem 450 lidí) nebo i v tunelech.
Skandální byl i přístup oficiální vlády. Ta uvalila na informace o ničivém bombardování East Endu embargo, zprávy o počtu obětí se nesměly objevit nikde! To jen přispělo k tomu, že se obyvatelé této čtvrti cítili být odstrčeni a zapomenuti.
Zvrat přišel záhy, když německé letouny omylem bombardovaly i bohatší čtvrtě a zasáhly také královský Buckinghamský palác. Tehdy jen o vlásek unikl smrti král Jiří VI. (1895–1952) spolu s královnou a dvěma princeznami.
Ministerský předseda Winston Churchill (1874–1965) nařídil, aby se zprávy o části zničeného paláce dostaly do médií. A věděl proč. I nespokojení z East Endu rázem nabyli pocitu, že v nebezpečí jsou všichni Britové společně, včetně „nedotknutelné“ královské rodiny. Onoho podzimu 1940 ale Němci nálety rozšířili masivněji i mimo East End. 27. září začala 2. a 3. letecká armáda Luftwaffe systematicky bombardovat vybrané cíle napříč Londýnem.
Noční horor Její útoky ale nebyly tak účinné, jak se očekávalo. Díky radaru a získání šifry, která umožnila Britskému královskému letectvu (RAF) číst mezi řádky v operačních rozkazech Luftwaffe, byli němečtí piloti často i díky protiútokům britských spitfirů na pokraji zoufalství.
Mimo jiné i proto změnil Göring v říjnu taktiku. Z celodenních bombardovacích náletů se staly výhradně noční operace. A sázka na temnotu noci se vyplatila. Zpočátku byla britská města vůči nepříteli zcela bezbranná.
Postupně vymysleli Britové vybudování falešných letišť. Na tuto léčku se Němci chytli a opravdu tak vyplýtvali značné množství pum. Často se ale stávalo, že zmatení Němci shodili pumu náhodně do jedné ze čtvrtí Londýna.
K poslednímu masivnímu náletu na Londýn došlo 29. prosince a hlavním cílem bomb se stala proslulá centrální část City. Na 244 bombardérů zde shodilo obrovské množství zápalných pum, které způsobily doslova peklo.
A vody na uhašení ničivého plamenného živlu bylo málo, hladina Temže klesla žalostně nízko. Většina staré zástavby včetně kostelů lehla popelem a po roce 1666 tak došlo ke druhému zničení City vlivem požáru.
Ať si užijí i v Moskvě Morálka Britů ale překvapivě zlomená nebyla. Lidé se společně ukrývali ve sklepích, v husté síti metra a zpívali, hráli hry, četli a společně vychovávali děti. I přes často otřesné sociální a hygienické podmínky.
Někteří lidé se i v době bombardování ohlášeného sirénami rádi procházeli městem. Morálka naopak poklesla až s úbytkem náletů s příchodem roku 1941. Běžní lidé najednou měli čas na řešení čím dál tíživějších zásobovacích problémů spojených s nedostatkem potravin.
Bombové nájezdy zcela utichly v létě 1941, kdy se Hitler vrhl na východ na Sovětský svaz. „Teď je na řadě Moskva,“ hlásaly britské novinové titulky s úlevou. Spojené království nebylo zlomeno a v pomyslné bitvě o Británii fakticky zvítězilo.
Coventry z povrchu zemského Speciální kapitolou německého bombardování je noc ze 14. listopadu 1940. Malebné středověké město Coventry s nádhernou katedrálou se pyšnilo největším počtem zbrojních závodů.
Podle některých zdrojů Churchillův kabinet předem věděl, že Hitler nařídil srovnání tohoto městečka se zemí. Neučinil ale vůbec nic. Proč? Údajně proto, že kdyby Britové začali s evakuací a opevněním města, prozradili by tak Němcům, že jejich dešifrovací stroj Ultra odhalil Hitlerův záměr.
Rozhodl se tak čtvrtmilionové město nechat náletům napospas. A Němci jej vzali útokem i s novým nástrojem. Padáková mina vážila 2,4 tuny a spouštěla se na padáku, exploze vyvolala tlakovou vlnu až do okruhu jednoho kilometru!
Na 437 německých letounů shodilo za jednu noc 450 pum a zničilo nebo poničilo 50 000 budov. Je až neuvěřitelné, že zahynulo „jenom“ 380 civilistů. Žalostná je ale i bilance britské obrany. Ta dokázala sestřelit pouze jeden německý Heinkel 111.