Co zcela typického si dát při výletu do Vídně? Sacherův dort! Kdo by ho neznal? Skvělá směs, marmeláda a čokoládová poleva. Vyrobit sacher si můžete i doma. Receptů na něj koluje po internetu nebo je k nalistování v kuchařkách požehnaně. Ale… Je to ten pravý?

Stát se to může, ale spíš náhodou. Original Sacher-Torte, tedy Originální Sacherův dort, je dnes registrované firemní označení a pravá receptura čokoládového dortu s meruňkovou marmeládou je držena v tajnosti.

Píše se rok 1832. Rok, kdy se zrodí nejslavnější z dortů! Za co tomu vděčíme? Kupodivu nemoci. Kníže Klemens Wenzel von Metternich (1773–1859) dá totiž povel k výrobě skvělého dezertu pro své vážené hosty. Jenže šéfkuchař je právě nemocný.

Požadavek se naštěstí dostane i k jednomu z učňů z druhého ročníku, 16letému Franzi Sacherovi (1816–1907). Mladík se ho chopí se ctí. Vytvoří – zatím v základní podobě – dort, nad kterým se bude oblizovat nejdřív panstvo a později celá Vídeň.

Nachos: Okouzlující trojúhelníčky

Vedoucího klubu Vítězství Ignacia „Nacha“ Anayaho (1895–1975) právě přešel smích. V lokálu mu sedí skupinka manželek amerických vojáků a čekají na něco dobrého na zub. Prý:

„Daly bychom si nějakou svačinku, ale něco originálnějšího.“ Jenže v kuchyni je úplně vymeteno! Je 21. října 1943, včera byl zavírací den a závoz jídla, který tu měl už dávno být, vázne kdoví kde.

Jsme v mexickém Piedras Negras, které leží přes studený tok Rio Grande naproti americkému městu Eagle Pass. Nacho si ale s úkolem poradí na výbornou.

Na pultu nakonec shromáždí zbytky zásob. Tortilly rozkrájí na malé trojúhelníčky, posype čedarem a pikantnost dodá papričkami jalapeňos. Jednoduché jídlo si získá v Mexiku a během pár desetiletí i mimo něj neuvěřitelnou popularitu.

Nacho si brzy zakládá vlastní restauraci, kde nesmí kukuřičné tortilly pokryté rozpuštěným sýrem chybět. Dnes k nachos patří neodmyslitelně i různé omáčky, salsy, ale třeba i maso, olivy, fazole nebo rajčata. Fantazii se meze nekladou.