Zmrzlina byla až do počátků minulého století běžně dostupná jenom ve sklenici nebo na talířku. Jenže jak zmrzlina stále více pronikala mezi širší vrstvy a někdy prostě nebyl čas ji sníst hned a rádi byste si ji vzali s sebou třeba na procházku. Co s tím?
V roce 1904 panuje v Americe obrovské horko. V St. Louis ve státě Missouri probíhá Světový veletrh. Zmrzlina se prodává o stošest a jeden ze zdejších stánků má brzy nouzi o talířky. Zato vedle stojící stánek nabízející sladké vafle moc velký odbyt nemá.
Ve vedru na sladké lidé moc nemají chuť. Majitele ale horké počasí inspiruje a sousedovi nabídne pomoc. Svoje vafle začne vyrábět ve tvaru kornoutů a hned je do čeho plnit zmrzlinu. Skvělý nápad je na světě a kornouty se šíří.
K čemu pomohla zmrzlá sodovka
A kdy se objevuje první nanuk? Ve stejné době, pravděpodobně v roce 1905. Vzniká prý úplnou náhodou. Frank Epperson (1894–1983) z Oaklandu v Kalifornii si přes noc zapomene na verandě slazenou sodovku.
Vzhledem k tomu, že je mrazivá noc, sodovka do rána zmrzne. Epperson si pak v roce 1923 nechává přípravu nanuků patentovat a všude uvádí, že na nápad přišel už ve svých 11 letech právě díky zmrzlé sodovce. Samozřejmě, není sám, kdo se o prvenství v případě tohoto vynálezu hlásí.
Šikovný lovec
Pozoruhodná je i cesta, jak přišla zmrzlina upevněná na klacíku ke svému českému názvu. V dokumentárním filmu Roberta Flahertyho (1884–1951) z roku 1922 s názvem Nanuk – člověk primitivní totiž vystupuje eskymácký lovec jménem Nanuk.
Postava poslouží k pojmenování ledové pochoutky. V doslovném překladu Nanuk znamená „lední medvěd“.
