Oblaka dýmu vznášející se nad bojištěm se už rozplynula. Udatní mongolští bojovníci se teď rozprchnou po okolí. Přistoupí ke každé mrtvole, kterou zde najdou ležet.
Jejich pravou polovinu hlavy si otočí k sobě a jedním zkušeným pohybem uříznou nebožtíkovi ucho.
Když 18. srpna 1227 umírá mongolský vládce Čingischán (*asi 1162), vedení výbojných válek po něm přebere jeho třetí syn Ögedej (asi 1186–1241). Pod jeho velením se Mongolům daří dobývat území na západ od své říše.
Podmaní si ruská knížectví, a nakonec se v roce 1241 dostanou až do Polska a Uher. 9. dubna téhož roku se střetnou s polskými, německými a moravskými vojsky poblíž Lehnice (na jihozápadě dnešního Polska).
Když se zde do útoku vrhne slezský kníže a vládce Polska Jindřich II. Pobožný (1196/1207–1241), obrovská masa mongolských válečníků obklíčí jeho jednotku. Jindřicha stáhnou z koně a useknou mu hlavu.
Evropou obchází strach
Mongolové zabijí u Lehnice na 40 000 bojovníků. Jakmile skončí poslední šarvátky a ve vzduchu se rozpustí kouř, procházejí bojištěm a mrtvým nepřátelům uřezávají pravé ucho. Svoji válečnou kořist schovávají do velkých vaků. Naplní jich celkem devět.
Zpráva o krveprolití u Lehnice oblétne Evropu. Lidé jsou vyděšení.
Francouz Ponce d´Aubon, mistr templářského řádu, píše francouzskému králi Ludvíkovi IX. (1214–1270), že se svobodní páni z Uher a Německa snaží vytvořit nové vojsko, které by dokázalo Mongoly zničit.
„Jestliže i ti budou poraženi, Mongolové nenajdou nikoho, kdo by se jim postavil cestou k vaší zemi,“ apeluje na panovníka. Zdá se, že není síla, která by dokázala mongolskou armádu o síle půl milionu bojovníků zastavit.
Společná strategie nevznikne
Římský císař Fridrich II. Štaufský (1194–1250) a papež Řehoř IX. (kolem r. 1145–1241) se zabývají jen vzájemnými třenicemi.
V době, kdy Mongolové ohrožují kontinent, „neprojevili ani papež, ani jeho úhlavní rival – císař Svaté říše římské – snahu vyburcovat Evropu k činům,“ píše současný americký autor Thomas Craughwell.
Navíc evropští panovníci myslí vždy jenom v rámci hranic své říše a vytvořit společnou strategii proti nepříteli bohužel není v té době možné.
„Podobně jako knížata v Rusku, i národy západní Evropy byly odhodlány prosazovat politiku výhradně vlastních zájmů, ať už byla jakkoli sebevražedná,“ míní Craughwell. Každá z ohrožených zemí čelí nebezpečí sama. Mongolové si brousí zuby také na území Moravy.
