Mrkev je podezřelá kořenová dvouletka. Má podezřelou minulost, podezřelé muzeum, točí se kolem ní podezřelé informace a má podezřelou barvu, která souvisí s překvapivě nepodezřelým ovocem.

Je mrkev oranžová kvůli Holanďanům? A byla taková vždycky? Jak se to vezme…

Půlkilogramový svazeček stojí do 20 korun, protože mrkev obecná (Daucus carota) se pěstuje po celém světě na asi 1 milionu hektarů půdy.

Z 99,9 procenta se z hlíny tahají oranžové kořeny, přitom před 400 lety převládaly bílé, žluté, tmavě červené nebo fialové mrkve. A zatímco je člověk pěstuje nějakých 5 000 let, „oranžová“ barva dlouho neexistuje. Říká se jí červená, světle hnědá nebo ohnivá.

Pak se ale do Evropy importují první pomeranče (z francouzského „pomme d’orange“) a spolu s tím dorazí i slovo z perštiny (naranj). Takže pomeranče se nejmenují podle své barvy, barva se jmenuje podle pomerančů.

Poprvé se slovo vyskytne v angličtině v roce 1512 a zhruba o půl století později se kdosi v Nizozemsku chce zalíbit Vilémovi I. Oranžskému (1533–1584) a tak vypěstuje oranžové mrkve podle barvy jeho rodu.

Zní do dost vlastenecky, aby to (ne)byla pravda, protože jde o nejčastěji interpretovaný příběh.

Příroda si poradí

A teď reálně… Podle některých k vyšlechtění oranžové dojde křížením asijských žlutých a evropských fialových mrkví. Ale k tomu nejsou žádné věrohodné záznamy.

Naopak reálnější jsou informace ve spisu Juliana Anicia Codex z roku 512, kde se objevuje vysvětlení a ilustrace kultivovaných mrkví, které mají nezaměnitelnou oranžovou barvu.

Takže oranžové mrkve tady byly vlastně pořád – vedle těch dalších – jenom se dočkaly větší, oranžové popularity až v 16. století. To vlastně potvrdí v roce 2013 i tým amerických autorů studie, ve které podrobně analyzují genetickou strukturu odrůd.

Dostanou se až k začátkům pěstování, do doby železné, k barvám a historii. Zjistí, že mezi 10. až 18. stoletím po Kristu převažují právě žluté a fialové mrkve.

Selekce a příroda tomu ale nějak chtějí, že se prosadí oranžová na úkor původních fialových, žlutých a bílých. I dnes samozřejmě lze sehnat nebo vypěstovat mrkve různých barev, ale jelikož jsou raritní, ihned se po nich zapráší.

Den, kdy mrkve rostou na stromech

Mrkev pochází z regionů střední Asie. Z Kazachstánu, Kyrgyzstánu nebo Turkmenistánu se přes Persii a Pákistán rozšíří do celého světa.

Obsahuje významné množství selenu (zmírňuje stres, zlepšuje mužskou plodnost), cenné látky z ní získávají těhotné ženy a kojící matky.

Mezinárodní den mrkve připadá na 4. duben (třebaže se sklízí od června do září) a svět obíhá osvěta o prospěšnosti a vitaminech.

Je samozřejmě bohatá na beta-karoten, ale protože v syrovém stavu má velmi odolné buněčné stěny, tak při trávení tělo získá asi jen čtvrtinu. Z uvařené mrkve je výtěžek dvojnásobný. Právě z beta-karotenu v lidském těle vzniká vitamin A, který vyživuje sítnici.

Nepřímo tak pomáhá kvalitnímu vnímání vjemu na sítnici, a možná proto se dodnes drží mýtus o lepším zraku. Ne, mrkev ho nezlepšuje – ani oranžová, ani fialová, ani černá. Nedělala to nikdy.