Vdaná žena vběhne do otevřených dveří domu. „Zavři za mnou. Rychle!“ okřikne svého sluhu. Ten neváhá a zasune závoru. Když po chvíli doběhne chlípností natěšený muž, zůstanou před ním jen zavřená vrata. Tentokrát mu jeho eskapády nevyšly.

Jenže papež Jan XII. si z toho nic nedělá. Nedá ona, dá jiná.

Navzdory tomu, že papež je zástupcem Boha na zemi a podle toho se má chovat, někteří svatí otcové toto pravidlo nerespektují. Nejenže nejsou vzorem ostatním věřícím, ale chovají se způsobem, za který by se styděl každý slušný člověk.

Jedním z nejzvrhlejších papežů v dějinách se stane Jan XII. (asi 937–964), který nastupuje na Svatý stolec 16. prosince 955, tedy v pouhých 18 letech.

Papež utržený ze řetězu

Zřejmě právě kvůli příliš mladému věku není syn bohatého a mocného římského knížete Albericha II. (915–954) schopný zastávat tak vysokou funkci. Dosud byl zvyklý se jenom bavit. Mezi jeho hlavní zájmy patří především ženy.

Není proto divu, že se po příchodu do papežských paláců chová jako utržený ze řetězu. Po svém otci zdědí v roce 954 velkou moc a nyní získá ještě církevní úřad. Ani jedno z toho mu ale nezabrání, aby si neužíval života plnými doušky.

Przní je na hrobech apoštolů!

Janova zkaženost není v Římě tajemstvím.

„Žádná počestná žena se neodvážila na ulici, neboť Jan prznil všecko – dívky, vdané ženy i vdovy, rovnou na hrobech svatých apoštolů,“ nebere si servítky o papežovi a jeho pověsti jeden z jeho současníků, biskup z Cremony Liutprand (asi 922–972).

Papežův sexuální apetit je tak pověstný, že se Římanky bojí vycházet z domů, aby se nestaly terčem jeho nenasytných choutek.

Neušetří ani sestry

Mladý papež nemá žádné zábrany. Jednoho dne se při večeři posilní pohárem vína a s mlsným chtíčem v očích si prohlíží štíhlé postavy svých dvou sester. Za chvíli už se neudrží a vrhne se na jednu z nich. Ona jeho choutky snáší s děsem v očích.

Raději zatne zuby, zadržet slzy se jí ale nepodaří. Přesto je svému bratrovi po vůli. Když se Jan vyřádí na jedné, skočí na druhou. I ta s pláčem přetrpí jeho zvrhlé chování. Potom si ovšem obě dívky jdou stěžovat matce.

Ta neváhá a synovi neomluvitelné skutky vyčte. „Tak ony nemají dost? Zřejmě jim to nestačilo – a tobě také ne. I tobě tedy dopřeji stejné potěšení,“ vysměje se jí Jan a brutálně ji znásilní.

Z paláce je nevěstinec

Jestliže se nebojí znásilňovat ženy ve vlastní rodině, jak se potom bude chovat k cizím? Jeho chování si všímá i okolí.

Těžkou hlavu z něj má východofranský král Ota I. Veliký (912–973), který se v roce 962 po dobytí mnoha italských měst chce dát v Římě korunovat císařem.

Když mu jeho poslové vyřizují, že „z Lateránského paláce je nevěstinec, papež rozhazuje jmění kuplířům a děvkám a žádná slušná žena se už na pouť do Říma neodváží,“ má z korunovace obavy.

S trpělivostí u konce

Ta ale nakonec proběhne 2. února 962 v klidu. Ota se ještě snaží papežovo jednání omlouvat mládím. Věří, že se časem napraví. Jan ale začíná kout proti Otovi intriky. Rád by získal jeho moc.

Naštěstí se Oto od svých poslů dozví, co se děje, a zamíří znovu do Říma. Teď už mu s papežovými zvrácenostmi došla trpělivost.

Za sex dostane zlatý kalich

Jako by nestačilo, že si 26letý papež udělá z lateránského paláce harém, kde si shromažďuje milenky. Svoje oblíbenkyně potom dokonce neváhá obdarovávat zlatými kalichy pocházejícími přímo z baziliky svatého Petra a sloužícími církevním obřadům!

Při bujarých večírcích do těchto nádob nalévá nejlepší vína. Peníze vybrané od poutníků klidně používá na sázky do hazardních her.

Oltář chlípnosti

Kostel svatého Jana Lateránského mu neslouží jako oltář, ale jako lože pro znásilňování žen, které chce přivést k tomu, aby mu byly po vůli. Rozkrade poklad z baziliky svatého Petra. A ani tohle všechno mu není málo. Nechává si platit za kněžské svěcení.

Když se mu jeho duchovní rádce odváží něco vytknout, nechá ho oslepit. Neposlušného kardinála nechá vykastrovat a prelát na následky zákroku umírá.

Rychle pryč z Říma!

Císař Ota I. si tohle všechno odmítá nechat líbit. „Jeho zvrhlé kousky vrhají špatné světlo i na mne a ohrožují celou moji vládu,“ myslí si a rozhodne se proti Janovi rázně zakročit.

Přesvědčuje Římany, šlechtu i lid, že by bylo dobré volit papeže jenom s císařovým souhlasem. Zatímco Jan uprchne do Tivoli, města asi 30 kilometrů od Říma, Ota na něj připravuje rozsáhlou obžalobu.

S ďáblem hraje kostky

V Římě se potom 6. listopadu 963 přímo v bazilice svatého Petra koná shromáždění, kterého se účastní šlechta, biskupové, část kardinálů i zástupci z lidu.

Čte se tu list adresovaný Janovi, podle něhož „Vás obžalovali z vraždy, křivopřísežnictví, hanobení chrámu, krvesmilstva s vlastní matkou a se dvěma vlastními sestrami“.

Kromě toho mu dopis vytýká i připíjení ďáblovi a hru v kostky, při které se dovolává pomoci různých démonických sil. Podle příkazu má Jan přijít a nařčení vysvětlit a očistit své jméno.

Dva papeži, jedna funkce

Jan ovšem ve své odpovědi na obvinění nereaguje. Otovi vzkáže, že jestli zvolí místo něho jiného papeže, vyloučí ho z církve. Císař se ovšem nezalekne a na Janovo místo vybere Lva VIII. (?–965). Volba nového papeže ale vyvolá v Římě rozkol.

Část Římanů sympatizuje s Janem a Otovi to dávají najevo. V lednu 964 proto dojde k velkému masakru. Ota však obhájí svoji pozici a jako vítěz se rozhodne odjet z Říma.

Pomsta za sesazení

Toho využívá Jan, který se z exilu v Tivoli opět stahuje do města. Těší se, že si znovu bude užívat nevázaného života. Svolá koncil, během kterého ovšem zjistí, že většina biskupů hlasovala pro jeho sesazení. Nepomůže jim jejich obhajoba, že tak museli jednat.

„Tohle vám nedaruji,“ rozčílí se. Opět si na nich vybije své krvavé choutky. Biskupové jsou zbaveni úřadu. Jeden kardinál přichází o nos, dva prsty a jazyk, další z neposlušných o ruku. Nejmírnějším trestem je bičování nebo vypovězení.

Nezemře ve své posteli

Jakmile se císař Ota dozví, co se zase děje v Římě, míří zpátky. Jenže cestou ho zastihne posel s nečekanou zprávou: „Papež je mrtev.“ Nejde o žádnou pomstu některého ze sesazených biskupů. Papež totiž nakonec doplatí na své oblíbené sexuální hrátky.

Umírá při intimních chvilkách s jednou ze svých mnoha milenek. Jedna verze říká, že ho při návštěvě přistihl manžel dotyčné dámy a rozbil mu ve vzteku hlavu.

Druhá verze se ale přiklání k tomu, že během cizoložství utrpěl mozkovou mrtvici a zemřel na její následky. Ať tak či onak, jisté je, že i historici si později z jeho neslavného konce dělali legraci se slovy: „Po dlouhé době zemřel zase jeden papež v posteli, bohužel ne ve své vlastní.“