Jeden z nejúspěšnějších anglických panovníků středověku zachrání Britské ostrovy před invazí obávaných severských nájezdníků.

Situace v Anglii v 9. století je složitá. Země je rozdělená na několik států, na nejednotné Angličany navíc ze Skandinávie útočí nebezpeční Vikingové.

V roce 865 dorazí k anglickým břehům velká vikinská armáda, kterou vedou bratři Halfdan (asi 790–877) a Ivar (†873) Ragnarssonové.

Právě oni vedou své válečníky do boje proti anglosaskému králi Alfrédovi (asi 848–899). Ten si jako jediný anglický panovník vyslouží za své činy přídomek Veliký!

Stojí při něm počasí

„Musím je zastavit!“ pulzuje Alfrédovi hlavou, když vidí úspěšný vikinský postup. Nepřátelé se v roce 877 dostanou až k Exeteru, současnému hlavnímu městu hrabství Devon, které Alfréd ubrání, ale seveřany neporazí, jen je zastaví. Stojí při něm i počasí, protože bouře poškodí lodě severských nájezdníků.

Bitva, která rozhodne o budoucnosti Anglie

Začátkem května 878 už král jede v čele svých mužů do finálního souboje. Takto popisuje Anglosaská kronika bitvu, která se strhne u Ethandunu:

„Válečníci vytvořili proti armádě pohanů hradbu ze štítů a vzdorovali jejich útokům dlouho a srdnatě… konečně Alfréd dosáhl vítězství! Zostudil pohanského nepřítele krutou porážkou a pronásledoval ho až k pevnosti.“

Tou pevností je Chippenham, kde Vikingy několik týdnů obléhá, dokud je nevyhladoví. Nový mír, který zde podepíše, má daleko větší váhu než předchozí úmluvy. Alfréd nepřítele na hlavu porazil, což se mu nikdy dřív nepovedlo.

Navíc je jednou z podmínek míru, že vikinský náčelník konvertuje ke křesťanství!