Je to nejposvátnější artefakt Starého zákona. Mají v něm být obsaženy desky, které nadiktoval sám Bůh. Přináší zkázu nepřátelům a je ozdobou jeruzalémského Chrámu – Archa úmluvy. Dnes je ovšem pokládaná za ztracenou.

Jestli byla zničena, nebo ji někdo ukradl a dodnes ji tajně přechovává, to je záhadou.

Když se podle Bible zjeví Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaji, nadiktuje mu desatero svých přikázání a podle rabínského podání mu zjeví i plnost veškerého poznání.

Mojžíš Boží příkazy zapíše na dvě kamenné desky a pro ně následně vytvoří velkou zlatou schránku s vyobrazením andělů, kterou mohou Izraelci nosit s sebou v poušti i později v zaslíbené zemi – tato schránka dostane název Archa úmluvy a je nejposvátnějším předmětem vůbec, protože u ní podle nich prodlévá Bůh sám.

Archa v zajetí

Bible mluví o tom, jak se Izraelité rozhodnou vzít archu na pomoc na bojiště proti Pelištejcům. 1. kniha Samuelova vypráví, jak jim má tento náboženský artefakt dodat nadpozemskou sílu a ničit nepřátele. Ovšem nepovede se to tak docela.

Bůh si nepřeje, aby se jeho mocná archa stala jen nějakým magickým talismanem, a tak nechá Izraelce hořce prohrát. Přijdou o 30 000 mužů a Archa úmluvy je zajata Pelištejci. To je ovšem doslova národní katastrofa.

Kněz Eli, který se o Archu stará, při té zprávě padne mrtev k zemi. Pelištejci triumfálně procházejí s Archou po svých městech, ale brzy se ukáže, že jejich radost je předčasná.

Myši a hemoroidy

Když Pelištejci Archu umístí v chrámu svého boha Dagona, začne se naplno projevovat její moc a síla. Druhý den ráno leží podle biblického svědectví socha falešného boha rozbitá na zemi. A nezůstane jen u toho.

Sami Pelištejci začnou trpět všemožnými zdravotními i jinými neduhy, které si nedokážou vysvětlit.

Nejhorší z nich je záplava myší, které se vynoří jakoby odnikud a všechno ničí a žerou, a epidemie nádorů a hemoroidů, která nečekaně postihne samotné Pelištejce a působí jim mnoho trápení.

Nedokážou si vysvětlit, čím je to způsobeno, ale nakonec jim dojde, že je takto trestá Archa úmluvy, kterou si neprávem přisvojili. Když dojdou tohoto poznání, ještě rádi Archu vrátí zpět Izraelcům, protože nechtějí být vystaveni její zničující síle.

Ve svatyni svatých

Zpět v Izraeli pobývá Archa stále ještě ve stanu, jako v dobách na poušti. Když ale přijdou velcí králové jako David a Šalamoun, rozhodnou se, že by bylo důstojné vystavět pro ni pořádný chrám.

Stavbu připraví David a dokončí ji jeho syn Šalamoun. Tak vzniká první Chrám, ozdoba Jeruzaléma a symbol Boží přítomnosti vprostřed Izraele.

V samotném Chrámu se nachází takzvaná „svatyně svatých“, do které nesmí nikdo vstoupit a v které, věří se, přebývá sám Bůh. Pouze jednou do roka do ní vkročí velekněz a při této příležitosti smí Boha oslovit jménem, které je jinak přísně zapovězeno vyslovovat.

Uprostřed svatyně svatých se pak nalézá také samotná Archa úmluvy. Alespoň do té doby, než se ztratí.

Babylonská zkáza

V roce 587 před Kristem je Jeruzalém dobyt Babyloňany, kteří ho vyplení a mnoho obyvatel odvlečou do babylonského zajetí. Zkáze neujde ani jeruzalémský Chrám, který je rozbořen a zničen.

Mnoho posvátného nádobí ze zlata a dalších drahých kovů je ukradeno a Babyloňané si ho odvezou jako válečnou kořist. O tom se zmiňuje i Bible, ovšem o Arše úmluvy ani slovo. A tady začíná velké tajemství. Co se s Archou úmluvy stalo?

Zkáza a zničení

Jednou z logických možností by bylo, že je Archa Babyloňany zničena společně s chrámem, nebo že je uloupena jako válečná kořist, roztavena nebo jinak využita v Babylonu. Proti této variantě mluví ale několik argumentů.

V první řadě biblická zpráva o dobytí Jeruzaléma popisuje různá posvátná náčiní a nádoby z chrámového inventáře, které Babyloňané slavně nesou ve vítězném triumfálním průvodu. O Arše se tady ale vůbec nemluví.

Je velmi nepravděpodobné, že by pisatel něco takto důležitého zamlčel nebo nezmínil.

A druhý argument – pakliže prosté zajetí Archy Pelištejci způsobilo takovou katastrofu pro ně samotné i pro jejich zemi, jak hrozivá by musela být odplata archy za takovéto nakládání ze strany Babyloňanů? O tom ovšem také nemáme žádné zprávy.

Je tedy dobře možné, že se Archa buď zachrání, nebo najde cestu někam mimo Chrám ještě před jeho zničením.

Skryté tajemství

Židovští rabíni se v pozdější literatuře o osudu Archy úmluvy velmi přou. Někteří zastávají skeptické stanovisko, že ji přece jen asi odnesou Babyloňané a že je navždy ztracená.

Jiného názoru je slavná encyklopedie židovského náboženského práva jménem Tosefta, sepsaná v 2. století.

Ta dovozuje, že archu pravděpodobně Jóšijáš, izraelský král, nechává ukrýt bezprostředně před hrozícím pádem Jeruzaléma a že ji tedy Babyloňané nikdy nenajdou.

Zničení Chrámu pak může být odvetou zklamaných vojsk, kterým proklouzne největší jeruzalémský poklad mezi prsty.

V rukou disidentů?

Babylonské zajetí po čase skončí, noví vládcové dovolí Izraelcům vrátit se do Jeruzaléma a obnovit Chrám. Tentokrát ale už bez Archy úmluvy. Je toto důkaz o tom, že je zničena? Ani v nejmenším.

Po návratu z Babylonu už není obnoveno království, které bylo s jeruzalémským kultem úzce spojeno.

Je možné, že ti, kdo vědí o ukryté Arše úmluvy, nepřijmou nové vedení kasty elitních kněží a své tajemství si nechají pro sebe a předávají ho z generace na generaci.

Lze tedy předpokládat, že je Archa úmluvy v rukou disidentů, kteří odmítají nové zřízení a nadále v tajnosti udržují nejmocnější Boží artefakt. Tohoto názoru je řada pozdějších mystiků, z nichž někteří se dokonce Archu vydávají hledat. O tom, zda byl někdo úspěšný, nemáme ale zprávu.

Budou ji mít muslimové?

Tajemství Archy fascinuje i jiná náboženství. Dokonce i v Koránu se o ní hovoří a různí muslimští učenci dovozují, že je velice mocná a významná i pro islám.

Šiitská větev islámu věří, že Mahdí, skrytý nesmrtelný imám, který přijde na konci času, nalezne Archu úmluvy skrytou kdesi u Tiberiadského jezera a triumfálně ji přinese jako symbol toho, že jeho příchod je opravdu vyvolen Alláhem.

Podle tohoto učení je ale Archa ukryta před zraky nehodných, kteří by ji chtěli nalézt předčasně. A kdo by se její tajuplný klid pokusil narušit, toho postihne něco ještě o mnoho horšího, než jen hemoroidy…

Etiopská stopa

Tajemství Archy úmluvy má ještě jedno možné řešení. Etiopská pravoslavná církev totiž hrdě říká, že má Archu ve svém vlastnictví! Příběh, který se za tímto nárokem skrývá, je fascinující. I sama Bible vypráví o návštěvě královny ze Sáby na Šalamounově dvoře.

Doslova se zde píše, že Šalamoun vzácnou návštěvu přijal se všemi poctami a nic jí neodmítl. To Etiopané vykládají tak, že nejen že královna od Šalamouna odjela těhotná, ale vyžádala si na něm i Archu úmluvy.

Když ji Šalamoun odmítl vydat, vyčkala královna, až se jí narodí syn Menelik I., a ten archu v tichosti ukradl a na jejím místě nechal padělek. A když pak o mnoho později přišli Babyloňané, odnesli si jen bezcenný kus kovu.

Strážce archy

Podle etiopského podání pak zůstala archa jako majetek etiopských císařů a od nich přešla na etiopskou pravoslavnou církev. Místo, kde je archa uložena, je chrám Panny Marie Sionské ve městě Axumu. Má to ovšem jednu slabinu.

Archa je natolik posvátná, že ji nesmí nikdo vidět! Pečuje o ni jeden jediný mnich, krom něhož do místnosti s archou nikdo nesmí vkročit. A mnich sám, když cítí, že se blíží jeho smrt, vychová svého učedníka a nástupce.

Dokonce ani etiopský patriarcha archu nikdy nespatří. Tajemství tedy zůstává.