Koncem roku 2006 objevili slovenští archeologové unikátní hrobku plnou cenných artefaktů. Pohřbený muž obklopený bohatými milodary dostal přezdívku „Slovenský Tutanchamon“.

Záchranný výzkum v Poprade-Matejovciach, byl jako každý jiný. Z důvodů stabilizace podmáčené plochy začal bagr hloubit jámu. Najednou lžíce vyzvedla mimo hlíny i dřevěné trámy.

Nejprve si obsluha bagru myslela, že jde o bunkr z Druhé světové války a pokračovala v práci. Archeolog dohlížející na výkopové práce však včas zachránil situaci. Práce okamžitě ustala a místo těžké techniky nastoupil tým odborníků.

Pod rukama vědců své tajemství postupně odkrývala unikátní hrobka stará více jak 1500 let.

Ačkoli se během výzkumu přišlo na to, že hrobka byla už v minulosti vykradená, nálezy, které v ní zůstaly, tvoří unikátní soubor artefaktů.

Mrtvý, ze kterého se dochovaly pouze články prstů byl pochován v honosném rouchu vyšívaném zlatou nití, a obutý do kožených bot, ze kterých se dokonce jedna zachovala.

O postavení pohřebného promlouvaly i další drobnosti, jako stříbrné šídlo nebo skleněné žetony či vyřezávaná herní deska ze společenské hry, která byla v antice oblíbená a připomíná dnešní Dámu.

Bohatý soubor nádob a bronzové vědro ale nebylo jediným vodítkem, díky kterému se podařilo hrobku datovat.  Tuto službu archeologům poskytla malá zlatá mince upravená jako přívěsek.

Jednalo se o zlatou minci vydanou roku 375 císařem Flaviem Iuliusem Valensem (328 – 378). Díky této drobné minci, která nejspíše unikla pozornosti vykradačů hrobů se tedy podařilo celou hrobku datovat do 4 století.

Působivý je i další movitý inventář hrobky – stolička, stolek a pohovka. Právě díky tomuto nábytku se hrobka stala doslova Evropským unikátem. Nebožtík byl zřejmě 175 vysoký mladík starý 20-25 let. Podle dalších analýz pocházel z oblasti mezi Volhou a Uralem. Co ale dělal po Tatrami, to se zřejmě už nikdy nedozvíme.