Ze školních lavic mnohým utkvěla v hlavě modelace magnetického pole. Tento fyzikální jev nastává nejen na Zemi, ale také ve vesmíru, kde nabývá enormních měřítek a velmi vysoké intenzity. Dosud nejsilnější magnetické pole ve vesmíru se v roce 2020 podařilo detekovat v blízkosti vzdálené neutronové hvězdy.

Astronomové z Ústavu fyziky vysokých energií (IHEP) Čínské akademie věd a Eberhard Karls University v Tübingenu v Německu pomocí čínského vesmírného rentgenového teleskopu Insight-HXMT (Hard X-ray Modulation Telescope), jenž je na oběžné dráze aktivní od roku 2017, detekovali u narůstajícího rentgenového pulsaru GRO J1008-57 magnetické pole o síle zhruba 1 miliardy Tesla.

Pod označením GRO J1008-57 se ukrývá dvojhvězda, jež sestává z neutronové hvězdy a hvězdy hlavní posloupnosti.

Rekordně vysoké údaje

V tomto případě neutronová hvězda akumuluje materiál od svého společníka, čímž docílí toho, že se kolem ní vytvoří tzv. akreční disk. Hmota z disku je působením magnetických siločar přemístěna na povrch hvězdy, a to generuje silnou rentgenovou radiaci.

„Ve výsledku se tyto zdroje nazývají také „pulsary“. Předchozí studie ukázaly, že ve spektru rentgenových pulsarů lze někdy nalézt zvláštní absorpční prvek – známý jako tzv. cyklotronový rezonanční rozptyl,“ doplnili vědci. Dle úvah odborníků za to mohou přechody mezi diskrétními úrovněmi Landauova elektronického pohybu kolmo na magnetické pole. Rozptyl tohoto typu funguje jako přímá sonda do magnetického pole poblíž povrchu neutronové hvězdy.

„Pozorovali jsme pulzar GRO J1008-57 během výtrysku jeho záření, k němuž došlo v srpnu 2017. Následnou analýzou pozorovaného záření jsme odvodili, že magnetické pole v těsné blízkosti pulzaru nabývá opravdu extrémních hodnot.

1 miliarda Tesla představuje magnetické pole, jehož síla přesahuje nejsilnější magnetické pole z pozemských laboratoří tak asi o 7 řádů,“ zhodnotili svůj objev astronomové.

Zemská magnetosféra

Magnetosféra je bezesporu nejvýznamnějším přirozeným ochráncem života na Zemi, a to zejména před nebezpečnou kosmickou radiací. Kvůli přepólování o tuto ochranu může naše planeta však snadno přijít. Magnetické pole vzniká v důsledku pohybu roztavené masy jistých kovů ve vnějším zemském jádru.

Toto obří „dynamo“ ale umí čas od času magnetické pole přepólovat. Tyto změny trvají miliardy let a vychází z pomalých změn toků rozžhavené horniny uvnitř jádra. Vědci udávají, že za posledních zhruba 83 milionů let došlo k 183 případům kompletního přepólování, naposledy tomu tak bylo před asi 780 tisíci lety.

Mimo samotného přepólování dochází také k oscilaci magnetosféry, většinou se však posunutí pólu drží v normě.