Po jediné legitimní dědičce Medicejských chce papež, aby se vzdala Florencie. Dívka souhlasí, když jí strýc slíbí bohaté věno. „Bude vyplaceno v den tvého sňatku,“ prohlásí Klement VII.
Nápadníci kolem krásky Kateřiny Medicejské (1519–1589) krouží. Ve hře jsou synové francouzského krále Františka I. (1494–1547), který se o dívenku zajímal už v jejích pěti letech.
„Ve snaze vyvážit mocenský vzestup Karla V. (římského císaře – pozn. red.) se pokusil o sblížení s hlavou církve a vzájemné spojenectví mělo být zpečetěno sňatkem papežovy neteře se členem rodu Valois,“ vysvětluje pozadí Františkova zájmu současný francouzský historik Jean-François Solnon.
Plán provdat Kateřinu za Františkova druhorozeného syna Jindřicha, vévodu orleánského a budoucího francouzského krále Jindřicha II. (1519–1559), tak získává konkrétní obrysy. Probíhají horečná jednání, a to jak oficiální, tak tajná.
Vyvrcholí tím, že se Kateřina 1. října 1533 vydává z Florencie na dlouhou cestu do Francie a 28. října si vezme Jindřicha za muže.
Zbytečný sňatek
Zvyklostem ve svém novém působišti se novomanželka přizpůsobuje snadno. „Je milá, dokonce okouzlující a rozhodně prohnaná,“ hodnotí ji dvorští současníci. Jenže už o rok později umírá papež Klement VII. (1478–1534).
Nově vytvořené spojenectví mezi francouzským dvorem a Svatým stolcem končí. Nový Kristův zástupce na zemi Pavel III. (1468–1549) se netají svým nepřátelstvím vůči Francii.
Kateřině pak dávají na pařížském dvoře okázale najevo, že její sňatek s Jindřichem je nerovný. Navíc stále nemůže otěhotnět. Všichni to dávají za vinu jí, protože Jindřich už zplodil nemanželskou dceru, takže o jeho plodnosti není pochyb.
Situaci příliš nezmění ani smrt Jindřichova staršího bratra Františka (1518–1536), která pár postaví do nové role. Jindřich se stává následníkem trůnu. Manželství má k idylce daleko – navzdory tomu, že Kateřina svého muže upřímně miluje…
Milenka triumfuje
Nakonec i Kateřina slaví úspěch. V květnu 1543 konečně otěhotní. Král František pláče radostí. „Nechybí vám nic?“ ptá se Diana a neváhá svoji sokyni v lásce obskakovat. 19. ledna 1544 všichni oslavují.
V královské kolébce poprvé zakřičí chlapec, budoucí panovník František II. (†1560). Pak postupně přicházejí na svět další děti, celkem jich Kateřina s Jindřichem zplodí deset.
V březnu 1547 umírá František I. a Jindřich s Kateřinou usedají na trůn. Korunovace páru se ovšem stává triumfem Jindřichovy o 20 let starší milenky Diany z Poitiers (1499–1566).
Ač o tolik starší, přesto se vedle Jindřicha II. vyjímá více než Kateřina. Navíc nechce být jenom pouhou milenkou a příležitostnou rádkyní. Touží po politické moci a obratně ji získává. Král jí nic neodepře.
Diana tak bude po jeho boku Francii vládnout přes deset let, jenže pak přichází konec…
Učí se vládnout
Jindřichova náhlá smrt po zranění na turnaji postaví Kateřinu do nečekané situace. Do této chvíle si užívala radovánek královského dvora, svůj čas věnovala potomkům, ale politické rozmíšky ji většinou míjely.
Teď se Kateřina musí problémům postavit tváří v tvář. Její syn a dědic trůnu, 15letý František, je sice oficiálně plnoletý, ale vládne s pomocí matky. Medicejka se snaží být opatrná a diplomatická.
Využívá zbraně, které ovládá už od dětství – přetvářku, lest a intriky. Doba není jednoduchá. Ve Francii se rozhořely války mezi katolíky, reprezentované především rodinou Guisů, a protestanty. Kateřina se snaží krotit vzájemné vášně a nastolit mír. Marně.
Prostě je pobijte!
Syn František umírá roku 1560. Teď regentka upírá všechnu svoji pozornost na svého druhorozeného syna, tehdy desetiletého Karla IX. (1550–1574). Za nezletilého potomka vládne sama.
Je na vrcholu moci a právem považována za nejvlivnější ženu své doby. Obezřetně podporuje katolické Guisy, syn ale začíná stále více inklinovat k hugenotům, francouzským protestantům, v čele s admirálem Gaspardem de Colignym (1519–1572).
Vymyká se z matčina vlivu. Rozzuřená Kateřina proto dokonce najme na Colignyho vrahy, kterým se ale jejich práce nezdaří. Admirál přežije. Matka svého syna potom přesvědčí, že jde o bitvu, kdo s koho. Buď zvítězí katolíci, nebo protestanti.
Musí to být ti první. Proto je potřeba dát hugenotům za vyučenou. Karel IX. nakonec souhlasí.
„Prostě je tedy pobijte,“ pokrčí nakonec rameny na matčino chladnokrevné naléhání. Nepřátelské vztahy mezi táborem protestantů a katolíků měla na oko uklidnit svatba Kateřininy dcery Markéty (1553–1615) s protestantským princem Jindřichem Navarrským (1553–1610).
Jenže týden po obřadu vypuká 24. srpna 1572 z Kateřinina popudu hromadné vraždění protestantů, které se do dějin zapíše jako bartolomějská noc. Jen v pařížských ulicích zůstane po masakru přes 3000 obětí.
