Skip to content

Katastrofa raketoplánu Challenger: Malý kousek těsnění s krutými následky!

Předpověď počasí je špatná. Na mysu Canaveral, kde je v tuto dobu obvykle 10°C, má teplota klesnout až na -8°C. V takovém mraze raketoplán ještě nikdy nestartoval. Vedení letu pro jistotu konzultuje start s výrobcem motorů, společností Thiokol. Konstruktér Roger Boisjoly (1938–2012) nemusí dlouho přemýšlet. Start v těchto podmínkách je šílenství.

Vedení NASA se však k odkladu nechce. Tisk agenturu napadá, že není schopna jedinkrát odstartovat na čas a první pokus. Navíc tento let sleduje mnohem více lidí než obvykle. Na palubě je totiž poprvé s posádkou i civilista. Učitelka Christa McAuliffeová (1948–1986), vybraná z 11 000 zájemců v programu Učitel ve vesmíru.

The crew of Space Shuttle mission STS-51-L pose for their official portrait on November 15, 1985. In the back row from left to right: Ellison S. Onizuka, Sharon Christa McAuliffe, Greg Jarvis, and Judy Resnik. In the front row from left to right: Michael J. Smith, Dick Scobee, and Ron McNair. All were killed when Space Shuttle Challenger blew apart 73 seconds after liftoff.
Posádka,

Místo konstruktérů rozhodnou manažeři

Je svolána telekonference. NASA chce slyšet více. Chce důkazy. „Na přípravu nejdůležitějšího jednání v našem životě jsme měli 45 minut,“ vzpomíná Boisjoly. S konstruktéry jsou odhodláni startu Challengeru zabránit. Půlhodinová prezentace je jednoznačná. Takový pokles teploty zásadním způsobem ovlivní pružnost teflonového těsnění motorů SRB. Ztuhne a přestane těsnit. NASA však stále váhá. Znamenalo by to odložit start o 4 měsíce. Pod tlakem je i Thiokol, který před sebou má uzavření několikamiliardové zakázky. Nakonec se do jednání vloží manažeři a přes protesty konstruktérů start odsouhlasí. „Naši zprávu by nepochopil jenom totální blb,“ zlobí se Boisjoly a hrdlo se mu sevře když ředitel letu Jesse Moore rozhodne, že Challenger poletí. Šok je to i pro posádku. Venku mrzne a oni byli přesvědčeni, že se nikam nepoletí. Vždyť na startovní rampě jsou rampouchy dlouhé místy až 45cm.

At about 76 seconds, fragments of the Orbiter can be seen tumbling against a background of fire, smoke and vaporized propellants from the External Tank. The left Solid Rocket Booster (SRB) flys rampant, still thrusting. The reddish-brown cloud envelops the disintergrating Orbiter. The color is indicative of the nitrogen tetroxide oxidizer propellant in the Orbiter Reaction Control System. Challenger_Rocket_Booster_-_GPN-2000-001422
76 sekund po startu dochází k explozi.

Výtahem do ohnivého pekla za 72 vteřin

„Můžu ti zamávat mami?“ ptá se šestiletá Caroline. „Jistě, miláčku. Ale raději si zacpi uši, bude to velký rámus,“ pohladí ji Christa McAuliffeová s úsměvem. Pak se obejme s manželem Stevem a devítiletým synem Scottem. O pár hodin později už sedí v kabině raketoplánu. Je 11:38, když odpočet dojde k nule. Motory burácí, zem se chvěje a raketoplán začíná stoupat. Černého dýmu, který se vyvalí ze spodní části pravé rakety, si nikdo nevšimne. Ztuhlé těsnění se neroztáhlo, žhavé spaliny unikají ven. Minutu po startu plameny propálí stěnu hlavní nádrže, ve které se nachází 2 000 000 litrů výbušného kapalného vodíku. Po 72 vteřinách letu vybuchující palivo proráží dno nádrže s kyslíkem. Ten se smíchá s vodíkem. Exploze odtrhává raketoplán od konstrukce. Padá atmosférou rychlostí 2000 km/h a obrovský tlak ho během několika vteřin roztrhá na kusy. Kabina s astronauty, kteří jsou stále ještě naživu a někteří podle všeho i při vědomí, se řítí z výšky 29 km téměř dvě minuty. Do moře dopadnou rychlostí 320 km/h.

On January 28, 1986, the Space Shuttle Challenger and her seven-member crew were lost when a ruptured O-ring in the right Solid Rocket Booster caused an explosion soon after launch. After the accident, search and recovery teams worked for months to bring debris from Shuttle to impoundment areas at the Kennedy Space Center and the Cape Canaveral Air Force Station, where reconstruction teams separated the pieces of the orbiter from those of the External Tank and the Solid Rocket Boosters. Taped squares on the floor turned the impoundment areas into a grid in which the reconstruction teams could piece together the Shuttle debris like a puzzle with many missing segments. Shown here is the reassembled Orbiter. STS-51-L_Recovered_Debris_(Orbiter)_-_GPN-2004-00002 Datum 9. dubna 1986
Nejsmutnější puzzle v dějinách NASA. Je třeba najít příčinu havárie,

Vyšetřování skončilo, nikdo není vinen

Zatímco řídící sál oněmí, na tribuně se ozývá pláč. V šoku jsou i Christiini žáci, kteří sledují start na televizní obrazovce. O čtyři měsíce později jsou někteří v šoku znovu, tentokrát ze závěru vyšetřovací komise, která tvrdí, že za katastrofu může technická závada a nikdo není vinen. Se závěry nesouhlasí člen vyšetřovací komise Richard Feynman (1918–1988), jeden z nejslavnějších fyziků 20. století. Ostře se proti nim vysloví a za viníka označí vedení NASA. Paradoxem je, že z těch, kdo jednali o startu Challengeru, jako jediný na svůj postoj doplatil Roger Boisjoly, který se startu pokoušel zabránit. Svou výpovědí před vyšetřovací komisí si totiž proti sobě poštval vedení Thiokolu a přišel o místo.

 

Foto: archiv, wikipedie, youtube
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …