Starokolínskou ulicí v Klánovicích nedaleko Prahy projíždí osobní vůz. Míří směrem od Prahy. Náhle je slyšet rána, naráží do nákladního auta před sebou.
V troskách sešrotovaného vozu umírá 27. dubna 1950 jeden z nejvšestrannějších českých sportovců všech dob, Karel Koželuh.
Koželuhovic rodina s jedenácti dětmi, sedmi chlapci a čtyřmi děvčaty, se schází ve vršovickém bytě kolem stolu. Všichni včetně pětiletého Karla Koželuha (1895–1950) visí tátovi na rtech.
„Budeme se stěhovat,“ oznamuje dětem čerstvou novinku táta Koželuh. Byt v pražských Vršovicích už je jedenáctičlenné rodině těsný, a proto ho vymění za větší na Letné, hned vedle tenisových kurtů. Stěhování zřejmě předurčí Karlíkův osud.
Se sourozenci tráví každou volnou chvíli na dvorcích. „Tati, chtěl bych chodit sbírat míčky. Můžu?“ naléhá Karel na tátu. Otec mu nebrání. Nejde jenom o zábavu, ale i dobrý výdělek. Se sourozenci tráví na kurtech každou volnou chvíli.
Jakmile je klid, František, Josef, Karel, Antonín a Marie Koželuhovi si zkoušejí i pinkat. Někdy se poštěstí, že jim dokonce někdo půjčí raketu.
Poráží všechny sourozence
Netrvá dlouho a Karel dokáže úspěšně přehrát všechny svoje sourozence. Má talent a je dříč, všímá si chyb druhých. „Budu jezdit do Břežánek trénovat,“ chlubí se sourozencům, jakou dostal nabídku. „Nesmysl, je ti jenom dvanáct let,“ odbudou ho bratři a sestry.
Karel ale nelže. Dva roky jezdí do Břežánek, které ve svých čtrnácti letech vymění za mnichovský tenisový klub Iphitos. Dostane byt a stravu i příjemnou odměnu 80 marek za měsíc. Denně trénuje, opravuje chyby svých svěřenců.
Jenže jenom tenis mu nestačí – rád by hrál ještě hokej i fotbal a do Prahy je z Mnichova také daleko. Vrací se proto domů. Začíná hrát fotbal jako pravé křídlo na Spartě, v hokeji se dostane do A mužstva.
Po 1. světové válce získává místo v teplickém fotbalovém klubu, který má tehdy mezi fanoušky dobrý zvuk.
Váhání i mezi hokejem a fotbalem
Odtud je už jen krůček do československé fotbalové reprezentace. Útok v čele s Koželuhem na Letné poráží v roce 1923 Itálii 5:1. Fanoušci šílí. Dva roky poté se objevuje i v hokejové reprezentaci. Ani tady rozhodně není do počtu, naopak.
Mužstvo se postará o tři výhry nad Rakouskem, Belgií a Švýcarskem. Tenisoví, hokejoví i fotbaloví funkcionáři Koželuha přemlouvají, aby se věnoval jenom jejich sportu. Pro Karla to není jednoduché rozhodování. Miluje hokej, fotbal i tenis.
Nakonec se ale rozhodne pro třetí možnost. Může za to tenisový turnaj v roce 1925 ve Vídni, kde porazí Francouze Paula Fereta (1901–1984).
Šéf týmu francouzských tenistů Jean Borotra (1898–1994) ho přesvědčí, aby přijel do Francie na mistrovství světa. Nechá se přemluvit a v roce 1925 proto Koželuh vybojuje v Deauvillu mistrovský titul v profesionálním tenise.
Komunistům není po chuti
Následují další turnaje, šestkrát zvítězí v Bristol Cupu, nejprestižnějším turnaji profesionálů. Angličané si ho v roce 1931 pozvou jako trenéra svého týmu pro Davisův pohár. Otevírá se mu i Amerika.
S americkým tenistou Wiliamem Tatem Tildenem (1893–1953) pořádá exhibiční turné. Postupně se ale jeho kariéra profesionálního hráče chýlí ke konci.
Píše se rok 1937, když potřetí vyhraje mistrovství USA. Jenže začíná mít problémy se šlachami a prsty a nakonec musí jít na operaci obou rukou. Když je 30. září 1938 podepsána mnichovská dohoda, československé velvyslanectví mu doporučí zůstat v Americe.
Výtěžky svých exhibičních utkání pak Koželuh používá pro podporu Červeného kříže a českých vojáků v zahraničí. Usazuje se na Floridě a trénuje. O klienty z řad těch největších boháčů rozhodně nemá nouzi.
Patří mezi ně třeba Henry Ford mladší (1917–1987), Rockefeller. Od Forda dostane za první lekci dokonce luxusní vůz. Žije si jako v bavlnce, ale přesto se po válce rozhodne vrátit domů, kde v letech 1947–1949 působí jako nehrající kapitán čs.
daviscupového týmu. Komunistům ale sláva výjimečného sportovce, který léta žil v Americe, moc nevoní. Když se zabije v autě, v novinách vyjde jenom krátká noticka:
„Při automobilové nehodě v Klánovicích u Prahy zahynul Karel Koželuh, vynikající reprezentant ČSR v tenise, kopané a hokeji“.
