Skip to content

Karel IV. se v honbě za římskou korunou neštítil ničeho

Ty budeš jednou římským králem,“ prorokuje Karlovi Lucemburskému kardinál Pierre de Rosières. „Ty však budeš dřív papežem!“ odvětí pohotově tehdejší moravský markrabě. Z žertu se stane skutečnost. Jeden bez druhého by však svých snů nedosáhli…

Zjara 1344 proti sobě sedí v Avignonu již jako političtí spojenci. Z kardinála se mezitím opravdu stal papež Klement VI. (1291–1352). Má ale problém.

Nenávidí římského císaře Ludvíka IV. Bavora (1282/1287–1347). Nedokáže mu zapomenout drzost, s níž se nechal v Římě korunovat: „Použil podplacené biskupy, taková ostuda!“ Markrabě Karel (1316–1378) s otcem Janem Lucemburským (1296–1346) také cítí k císaři odpor. Kvůli jeho intrikám přišli o Korutany a Tyrolsko. S papežem ukují plán…

Klement VI. zprvu Karla Lucemburského ve všem podporuje. Později přichází rozčarování…

Arcibiskup se vymění
Kurfiřtů – volitelů římského krále – je celkem sedm. Karel pro sebe získává pět z nich. Jeden hlas patří jeho otci, českému králi. Další si za peněžité sliby zajišťuje u prastrýce Balduina Lucemburského (asi 1285–1354), trevírského arcibiskupa.

Uplácí saského vévodu Rudolfa (asi 1284–1356) i kolínského arcibiskupa Walrama (asi 1304–1349). O vzpurného mohučského arcibiskupa Jindřicha z Virneburgu (asi 1295–1353) se postará Klement VI.

Kurfiřtů, volitelů římského krále, je celkem sedm. Na výřezu je Balduin Lucemburský vpravo.

Proti dotyčnému vznáší falešná obvinění a zbavuje ho úřadu. Jeho nástupce Gerlach Nasavský (1322–1371) z vděčnosti udělá pro papeže, potažmo Karla, cokoli. Klement v dubnu 1346 uvaluje na Bavora klatbu a vyzývá kurfiřty, aby si zvolili nového krále.

Když to neuděláte, najdu vhodného vladaře sám,“ vyhrožuje.

Papež Inocenc VI. nakonec souhlasí s Karlovou korunovací císařem.

Smrt zabrání válce
V horkém letním dni 11. července 1346 se u německého městečka Rhens schází pět kurfiřtů a jednomyslně zvolí novým říšským vládcem Karla IV. Zbývající dva hlasy nedostane, patří Bavorovým příbuzným. Karlovi ani neotevřenou brány Cáchy, tradiční korunovační město římských králů. Ceremoniál se tak 26. listopadu 1346 koná v Bonnu.

Čím dál víc je zřejmé, že se o trůn ještě povede válka. Když Karel na podzim 1347 vyráží do boje, zastihne ho však skvělá zpráva – jeho sok zemřel! V následujících měsících se mu sňatkovou politikou a zřejmě i menším podvodem, když „obživne“ jeden z dávno mrtvých kurfiřtů, podaří rozklížit řady zbylých oponentů. Upevňuje moc. Teď už mu chybí jen císařská koruna…

Svatopetrská bazilika v Římě zažije na velikonoční neděli roku 1355 velkou slávu.

Ustrašení kardinálové
Na římskou jízdu se vydává, aniž by měl svolení papeže. Dostane ho, až když bude v severoitalské Mantově. To už je papežem Inocenc VI. (1285/1292–1362). Za Klementova života by si Karel na tak smělý čin netroufl – přátelské vztahy ochladly s tím, jak se král stále více vzpíral papežovu vlivu… Inocenc vysílá z Avignonu do Říma tři kardinály.

Do Itálie dorazí ovšem jen jeden, zbývající dva se ani nevydají na cestu, protože se bojí, že jim nikdo neproplatí cestovní výlohy. Ostijský kardinál Pierre de Colombiers (1299–1361) se ale úkolu zhostí skvěle a 5. dubna 1355 vloží Karlovi IV. na hlavu císařský diadém.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …