Písař na hostině hlasitě předčítá, že „Hrad Hora bláznů uděluje se hraběti z Údolí bláznů,“ a šlechta se směje, až se za břicho popadá. Vždycky šašek Dolce Bene baví císaře Karla IV., tentokrát je to ale naopak. Císař připravil legrační překvapení svému šaškovi.

 Mají oficiální plat a v pozdním středověku se bez nich neobejde žádný evropský vladařský dvůr. Vtipálkové, kteří si beztrestně střílí z panovníka, i moudří filozofové, co nastavují společnosti zrcadlo a nejčastěji obojí dohromady.  

Vyhazov z církve

Karlovi IV. (1316-1378) kromě vzdělání a politického rozhledu nechybí ani nadhled a smysl pro humor. Na hostinách ho baví šašek, co si říká Dolce Bene (italsky Sladkobolný) a pochází snad z Florencie. Poprvé se s ním setkává v italské Ferraře, kde ho označí za „krále italských žertéřů“. 

„Vy přemůžete svět, protože jste přítelem mým i papežovým. Vy bojujete mečem, papež pečetí k bulám a já jazykem,“ odpoví mu Dolce Bene. Má prý pořádně ostrý jazyk a dělá si legraci i z kardinálů, papeže i Panny Marie. To se mu nevyplatí, vyhodí ho z církve. 

Věnuje neexistující panství  

Císař mu ale v legraci nezůstane nic dlužen. Jednoho dne se role vymění.

Král se stane šaškem a šašek hrabětem. „Vydejte listinu, ve které mu uděluji titul hraběte z Údolí bláznů,“ přikáže s vážnou tváří Karel IV.  písaři ve své císařské kanceláři.

Když mu listinu diktuje, písař se potutelně usmívá. Tuší, co má panovník za lubem. Kromě hraběcího titulu dostane Dolce Bene dokonce i několik neexistujících hradů a panství.

Že jde o vtip, o tom svědčí už jejich názvy, třeba Narrenberg (v překladu Hora bláznů), či Affenburg, tedy Opičí hrad. Ke jmenování hrabětem dojde na slavnostní hostině.

Když u stolů prohýbajících se jídlem písař předčítá obsah listiny, má co dělat, aby se nerozesmál. Líčí šaškovskou říši, ve které vládne rada plná bláznů. I císař zůstává vážný jen na oko.  

Rozesmějí i papeže 

Šlechtici, kteří to přehnali s popíjením alkoholu, se smějí na celé kolo.

Šašek se pyšně nakrucuje.  Dokument „Imperator facit quendam fatuum comitem,“ sice není skutečnou císařskou listinou, ale potvrzuje Karlův smysl pro legraci.

Dolce Bene ovšem není na císařském dvoře jediný.

Karel IV. si bere veselé chlapíky s rolničkami i na cesty a ti dokážou v Avignonu rozesmát i jinak vážnou hlavu církve, Svatého otce Urbana V. (1310‒1370). Papež pak dá každému šaškovi 100 zlatých na věno pro dcery.

Jindy zase císař svěří dvěma šaškům jménem Havel a Václav diplomatický úkol. Roku 1353 je pošle do Štrasburku, aby tam oznámili jeho sňatek s Annou Svídnickou (1339‒1362).