Antibiotika jsou názorným dokladem toho, že ani nápad pečlivě okopírovaný od přírody nemusí v rukou člověka fungovat stejně dobře a vytrvale. Účinnost těchto léků už nějakou dobu povážlivě klesá, a tak se hledají náhrady. Kde? Samozřejmě zase v přírodě.
Slabiny antibiotik jsou především upozorněním, že bychom měli patenty přírody zkoumat podrobněji a v širších souvislostech. A také brát v úvahu, že mikroorganismy se v boji o místo na Zemi neustále přizpůsobují a zvyšují svou odolnost.
Ztížit jim to můžeme třeba tím, když v léku nepoužijeme jednu antimikrobiální látku, ale směs vícerých. Přesně to dělají afričtí mravenci matabele (Megaponera analis), když léčí své zraněné v nekonečné válce se svým jediným zdrojem potravy – termity.
Léčivé substance, které k tomu účelu produkují, by se mohly stát modelem pro vývoj nových antibiotik.
Mravenčí ošetřovna
Nesmírně důmyslné je přitom nejen složení antibiotické směsi mravenců, ale i celý systém jejich péče o infekční rány.
Jak zjistil výzkum biologa Erika Franka z Univerzity Julia Maxmiliana v Würzburgu, který matabele sledoval, v mraveništích existuje oddělení fungující jako skutečná ošetřovna se specializovanými pečovateli.
Boje s termity jsou kruté, zranění si feromonovými signály přivolávají pomoc. A opravdu se jí dočkají – kolona je transportuje zpět do mraveniště, na ošetřovnu.
Pokud Pokud mravenčí ošetřovatelé najdou v zranění známky infekce, začnou ze žlázy na zádech uvolňovat sekret se směsí antimikrobiálních látek a tou potírají ránu.
Naděje pro lidské léky
Frankovi a jeho kolegům se také podařilo identifikovat hlavního původce zánětů. Byla jím bakterie Pseudomonas aeruginosa, která je často zodpovědná také za infekce ran u lidí, ale i onemocnění jako zánět močového měchýře nebo středního ucha.
Mravenčí recept na antibiotický lék proti ní by tedy byl velmi užitečný i pro lidstvo.
Chemické rozbory ukázaly, že vysoce účinný mravenčí sekret je směs více než stovky jednotlivých látek, z nichž polovina má buď antimikrobiální vlastnosti, nebo urychluje hojení ran.
To představuje několik desítek receptur, z nichž by po důkladnějším výzkumu mohl vzejít nadějný kandidát pro vývoj nových přípravků pro léčbu infekcí způsobených nebezpečnými bakteriemi Pseudomonas, protože část stávajících antibiotik už ztrácí účinnost.
