Našimi kraji občas proletí zprávička, že nějaké české městečko oslavilo tisíc let existence. Jistě, 1000 roků to je úctyhodný čas. Ale zkusme k letopočtu přidat ještě jednu nulu a získáme 10 000 let.

Takhle dlouho již existuje město Jericho nacházející se ve výbušné oblasti západního břehu Jordánu.

Město Jericho či v arabštině Al-Aríha leží v hluboké proláklině 260 metrů pod mořem severně od Mrtvého moře. Je nejstarším trvale osídleným místem na Zemi. Archeologické výzkumy zde odkryly postupně 22 vrstev osídlení.

Je jasné, že za tak dlouhou dobu své existence město mnohé zažilo a koneckonců zažívá dodnes.

Pochopitelně naprosto přesné datum založení Jericha neznáme. Nejstarší osady pocházejí někdy z doby kole roku 9 000 př. n. l., kdy zde žili mezolitičtí sběrači a lovci. Připomenutí desetitisícího výročí založení města však proběhlo před šesti lety. Důvod?

Symbolika čísel. Hlavní oslavy proběhly dne 10. 10. 2010. Palestinská autonomní vláda, která oblast spravuje, plánovala velkolepé slavnosti za účasti významných osobností celého světa.

Nakonec se celebrace z nejrůznějších důvodů omezily jen na zasedání palestinské autonomní vlády, vojenské fanfáry, vytrvalecký běh a ohňostroj. Město Jericho prožilo opakovaná období rozkvětu a zkázy.

Poprvé jej měla zničit izraelitská vojska po vedením Jošuy po příchodu Židů do Palestiny. Od té doby si jej zkáza našla mnohokrát, naposledy během křižáckých válek.

V době, kdy bylo Jericho součástí osmanské říše, a po první světové válce, kdy se stalo mandátním územím Spojených národů pod britskou správou, zde byly zimní lázně.

Pojďme však popořadě. Nejstarší osada se nacházela na místě zvaném Tell es-Sultan neboli Sultánův kopec. Vrch se nachází několik kilometrů od současného města.

Slovo tell v arabštině znamená mohylu, ale v archeologické terminologii se jím především vyjadřuje uměle vytvořené návrší, které vzniklo postupným navrstvením osídlení z různých epoch. Taková návrší jsou typická pro Blízký Východ a Anatolii.

Již zmiňované první osídlení pocházející z doby kolem roku 9000 př. n. l. je nazýváno Natufskou kulturou podle vádí Natuf. Zatímco obyvatelé Evropy ještě žijí v jeskyních, v Jerichu té doby již rostou první kamenné stavby. Mezi 9. a 8. stoletím př. n. l.

má město již úctyhodnou rozlohu 40 000 metrů čtverečních, tedy osmi fotbalových hřišť. Celá osada je přitom obehnána kamennou zdí, na níž neschází ani strážní věž o výšce devíti metrů. Zde se tedy setkáváme s nejstaršími městskými hradbami na světě.

V samotném městě se během té doby objevují domy postavené z hliněných cihel, které byly podepřeny dřevěnými prkny. Místní obyvatelé, jejichž počet mohl dosáhnout tisícovky, už dávno nebyli odkázáni na lov a sběr, obdělávání půdy již pro ně bylo známým pojmem.

Badatelé tu našli srpy a motyky, které pocházely z té doby. Na polích kolem Jericha rostla pšenice, ječmen a luštěniny. V dalším období ulice Jericha ozdobily pravoúhlé domy v podobě místností uspořádaných kolem dvora.

Objevil se zde i kult lebek, napovídající, že místní lidé uctívali významné zemřelé osoby. Lebky byly po pohřebním rituálu odděleny od zbytku a poté vystaveny. Jericho dosáhlo největšího rozkvětu mezi lety 1700 př. n. l. až 1550 př. n. l.

Poté jej postihla první zkáza. Podle biblické legendy kolem roku 1400 př. n. l. Hospodin poradil útočícímu vojsku Izraelitů sedmkrát pochodovat kolem hradeb s Archou úmluvy. Při sedmém kolečku hradby města padly a cesta do města byla otevřena.

Samozřejmě, že archeology velmi zajímalo, co je na biblickém vyprávění pravdy. Výzkumy v této oblasti započaly již v druhé polovině 19. století.

Ovšem až britský archeolog John Garstang (1876 – 1956) nalezl mezi lety 1930 až 1936 něco zajímavého. Odkryl totiž vrstvu, kterou pojmenoval Zkáza města. Vznik vrstvy podle něj odpovídal biblickému časování.

Pozdější výzkumy však Garstangova tvrzení vyvrátily. Garstang byl hluboce věřící člověk, a to jej zřejmě při práci ovlivnilo. V 50. letech minulého století tuto lokalitu zkoumala britská badatelka Kathleen Kenyonová (1906 – 1978).

Korpulentní vědkyně kladla důraz na detailní analýzu jednotlivých historických vrstev a použila novou dataci podle stáří hliněných střepů. Dospěla k závěru, že zničená vrstva pochází zhruba z roku 1550 př. n. l., což biblickému příběhu neodpovídá.

To později potvrdila i metoda radiokarbonového měření. „Opevněné město Tell es-Sultan (Jericho) doby bronzové nebylo zničeno okolo r. 1400 př. n. l.,“ napsali ve své zprávě autoři výzkumu. Příčinou katastrofy nemusel být vojenský útok, ale třeba zemětřesení.

Hradby města již poté obnoveny nebyly. Oblast kolem Jericha měla zasáhnout i do života Ježíše Krista. Nad Jerichem se tyčí Hora Pokušení a tam Ježíš strávil 40 dnů o hladu poté, co ho Jan Křtitel pokřtil.

Právě zde odolával ďáblovým svodům. V roce 1874 tu postavil řecko-ortodoxní řád klášter Sarandorion. Do roku 1967 leželo město na území Jordánska, poté jej obsadil Izrael. Nyní Jericho kontroluje palestinská samospráva.