Na celém světě je asi 5500 druhů, které kojí své mladé mateřským mlékem, lidi nevyjímaje. Výživný koktejl, obsahující všechno, co je nezbytné ke správnému růstu a vývoji, se objevuje s příchodem prvních savců zhruba před 160 miliony let.

A protože je matka příroda chytrá, vyrábí ho přesně na míru.

Mléko je přírodním podpisem savců. Od vejce kladoucích ptakopysků a vačnatců nosících novorozence v kožnaté tašce typu klokanů či koal, přes hrochy a slony až po tygry či kočku domácí, všichni krmí svá mláďata výživným extraktem z mléčných žláz.

Lidé dotáhli tuto zálibu o krok dále, ale nejsou rozhodně jediným druhem, který si užívá mléka i v dospělosti. Klubák červenozobý obývající jihovýchodní části Afriky údajně nachází zálibu v olizování mléka z vemena antilopy Impala.

Na ostrově Gaudalupe u pobřeží Kalifornie žijící rypouši severní jsou rovněž obětí pokoutných zlodějů. Divoké kočky, rackové či štítonoši se přikrádají k podřimujícím obrům a sají bílou tekutinu přímo ze struků.

Proč mléko?

Éra savců na Zemi započíná zhruba před 160 miliony let a prvenství prozatím patří malému osrstěnému druhu jménem Juramaia (řecky doslova Jurská matka), který se podobá rejskovi. Důvod, proč se však u zvířat schopnost produkovat základní výživu přímo ze svého vlastního těla vůbec vyvíjí, je dosud ve vědeckých kruzích předmětem sporů.

Podle jedné verze je primárním účelem mléka prosté posílení imunitního systému novorozených mláďat skrze imunitní koktejl matky, což skýtá nepopiratelnou konkurenční výhodu. Druhá se přiklání k názoru, že mléko původně slouží ke zvlhčování kladených vajec, která jsou pak lépe propustná.

Buď jak buď, po vymizení ještěřích velikánů na konci Křídy se mléko pijící tvorové raketově vyšvihnou na vrcholek evolučního žebříčku. A už ho nikdy neopustí.

Všechny možné příchutě

Ačkoliv základní ingredience zůstávají vždy stejné, poměr složení je specifický pro každý druh. Mléko čepcolů hřebenatých (druh tuleňů žijících v severním Atlantiku a v arktických oblastech) například obsahuje asi 61% tuku, 5% proteinů a jenom asi 1% mléčného cukru laktózy.

Toto rozložení je zcela přizpůsobeno rychlému vzniku ochranné tukové vrstvy, která mláďatům umožňuje přežít v mrazivých podmínkách severních moří. Vzhledem k rození na plovoucích ledových krách musí tulení matky předat svým mláďatům během prvních 96 hodin života až 28 kilogramů mléčného tuku.

U pozemských savců podobný závod s časem většinou odpadá a výživa je rozvrstvena do delších časových období. Mléko goril tak obsahuje třeba jen 1,5% tuků a nosorožců zhruba 0,2%. U lidí to platí zrovna tak.

O zebrách a lidech

Mateřského mléko tvoří asi 4% tuku, 1,3% proteinů a 7,2% laktózy. Zbytek, okolo 90%, je voda. Relativně menší výživnost v porovnáním s mlékem jiných savců je dána především délkou vývoje novorozenců, kterým jsme schopni zajistit bezpečné prostředí.

Ačkoliv může tlusté žvatlající dítě vyvolat záchvaty dojetí, nadbytečné tukové rezervy pro jeho přežití nejsou v žádné případě nezbytné. Podle antropoložky a asistující profesorky lidské evoluční biologie na univerzitě v Harvardu Katie Hindeové máme v přírodě sobě podobné: „Mléko afrických zeber je složením velmi podobné lidskému.

Obsahuje hodně vody a energii předává prostřednictvím cukrů, nikoliv tuků. Na tom však podobnost končí. Na rozdíl od lidí slouží vodnatost mléka u zeber především k hydrataci mláďat, která se tak v horké prostředí mohou lépe zchlazovat pocením.“

Životní styl, základ všeho

Ačkoliv může být složení mléka podobné u savců, kteří spolu evolučně nemají společného absolutně nic (lidé a zebry), obecně záleží poměr složek výživného koktejlu na několika základních faktorech. Důležitá je doba kojení, následný jídelníček a přirozené životní prostředí.

Obecně platí, že mléko predátorů je bohatší na tuky a proteiny, než mléko býložravců, a je tedy energeticky o něco efektivnější. Ptáte-li se, proč není masověji využíváno a upřednostňováno před mlékem kravským, kozím, jačím či velbloudím, zkuste si někdy podojit tygra.