Píše se 24. října 1945 – krátce před třetí ráno je před popravčí četu, kterou tvoří deset mužů, předveden jeden z nejnenáviděnějších mužů norských dějin. Po pár vteřinách Vidkun Quisling umírá, lékaři následně zjistí, že jeho srdcem prošlo celkem osm kulek.
Záporák se vším všudy
Kdo: Jidáš
Koho zradí: Ježíše Krista
„Za třicet stříbrných, z medvídka padá sníh,“ zpívá česká kapela Lucie. Naráží tím na Jidáše Iškariotského. Muže, který zařídí Ježíši Kristovi bolestivé chvíle.
Ošklivý závěr života
Paradoxem je, že v překladu jeho jméno, které na začátku 1. století platí za velice frekventované a oblíbené, znamená chvála. Historici se však neshodnou, zda jde o skutečnou postavu, i tak ale Jidáš zahýbá dějinami.
Po boku Ježíše se stává jedním z jeho apoštolů, jenže právě svého přítele nepochopitelně zradí. Nejznámějším motivem jsou samozřejmě peníze, protože třeba v Matoušově evangeliu se Jidáš ptá, kolik mu zrada hodí.
Římské úřady mají na Ježíše pifku, a tak berou za vděk každou informací. Na druhou stranu Lukáš a Jan ve svých evangeliích popisují, jak do Jidáše vstoupí sám ďábel a přiměje ho k hanebnému činu!
Ať už je motivace jakákoliv, vyinkasuje oněch třicet stříbrných a podle domluveného signálu Ježíše políbí. Na to čekají vojáci velekněze Kaifáše a Božího syna zatknou. Toho pak podstoupí Pilátovi a dál už je to známá písnička. Jenže co Jidáš?
Nabitého bohatství si příliš neužije. Když se dozví, že má být jeho učitel ukřižován, pokusí se peníze vrátit – neúspěšně. Obnos nakonec zahodí a raději se oběsí.
Podle dalších teorií si kupuje pole, kde ho stihne Boží hněv – otečou mu údy a zhnisají vnitřnosti.
Tunel plný střelného prachu
Kdo: Guy Fawkes
Koho zradí: Anglie
Zraď a budeš zrazen – heslo naplňuje Guy Fawkes (1570-1606). Voják chce sprovodit ze světa anglického krále, nakonec sám skončí na popravišti!
Pryč s anglikánskou církví!
Jako katolík to má v protestantské Anglii těžké, a tak Fawkes raději vlast opouští. Jede se bít za Španělsko. A už tam mu v hlavě zraje plán na odstranění anglického panovníka Jakuba I. (1566-1625).
„Kacíř, který chce vyhnat papežské sekty z Anglie,“ poznamenává si Fawkes. Ambice ho dostávají až ke španělskému vládci Filipovi III. (1578-1621), ten ale účast na atentátu odmítne.
Fawkes hledá jinde a náruč mu poskytne krajan Robert Catesby (1572-1605), s nímž se vrátí do Anglie. Plánují, že trůn si podmaní Jakubova dcera Alžběta Stuartovna (1596-1662), mimochodem manželka Fridricha Falckého (1596-1632).
Spiklenci si první dostaveníčko dávají v květnu 1604 a hned se shodnou, že nechají parlament vyhodit do povětří. Za tímto účelem si pronajmou dům v blízkosti budovy a podkopou pod ním tunel. Do něj nosí hromady dříví, ale také sudy se střelným prachem!
V předvečer útoku 5. listopadu 1605 se ale o všem dozví jeden ze členů parlamentu a zburcuje policii. Ta ve skrýši objeví překvapeného Fawkese. Společně s dalšími putuje do Toweru, kde zakusí mučící techniky. Nic nepřizná.
Soudu to nevadí, atentátníkům vyměří trest smrti. Část z nich je popravena právě před budovou, kterou se pokusí zničit.
Užitečný blbec
Kdo: Vidkun Quisling
Koho zradí: Norsko
Stydlivý, tichý a ochotný – tak popisují blízcí Vidkuna Quislinga (1887-1945). Ten svou ochotu dává do služeb nacismu a podlézá samotnému Adolfu Hitlerovi (1889-1945).
Pepř jako zbraň
Na vojenské akademii platí za premianta, svůj um ale nemůže během první světové války využít, protože Norsko je neutrální. I tak roste Quisling do schopného úředníka, který stráví prakticky celá dvacátá léta mimo svou vlast.
Chvíli pobude v Petrohradě, poté pomáhá v Charkově mírnit následky hladomoru, pokračuje do Paříže, odkud se přes Moskvu vrací zpět do Osla. A právě tam rozehrává politickou hru, kterou odstartuje kritikou ruských bolševiků.
Díky tomu se dostává na přední stránky novin a v květnu 1931 už sedí v křesle ministra obrany! Oblíbený chlapík s árijským vzhledem se pomalu přibližuje k fašismu, musí se mít ale na pozoru.
Kritika některých kolegů mu zařídí napadení nožem, útočník mu dokonce hodí do obličeje mletý pepř! Paradoxně to Quislingovu popularitu ještě zvýší.
Nevinný až do konce
Opitý mocí zakládá v roce 1933 novou stranu jménem Nasjonal Samling, ta má velice blízko k nacismu. A tak začíná Quislingův pád, neúspěch ve volbách připisuje tomu, že voliči nové politické hnutí ještě neznají.
Získává 2 % a porazí komunisty, do toho si přestává brát servítky. Otevřeně vyhrožuje exekucí některým politikům a schází se s nacistickým ideologem Alfredem Rosenbergem (1893-1946).
Před volbami 1936 sní o tom, že by mohl být norským Hitlerem, jde však jen o zbožné přání. Antisemitismus Nory neosloví, a tak strana propadne. Quislingovi zlepší náladu druhá světová válka, a tak si v prosinci 1939 zajede rovnou za svým vzorem Hitlerem.
Když nacisté v rámci operace Weserübung vtrhnou do Norska, vítá je s otevřenou náručí. Doufá, že bude zastávat nejdůležitější post, jenže jeho idol ho zklame a na místo říšského komisaře dosadí Němce Josefa Terbovena (1898-1945).
Quisling to těžce kouše, ale nakonec je v roce 1942 jmenován premiérem kolaborantské vlády. Nemá fakticky žádnou moc, ale jeho obličej si lidé navždy spojí s nacistickou okupací.
A tak je po válce okamžitě zatčen, v cele se sice pokusí o sebevraždu, ale bachaři ho zachrání. „Vím, že mě Norové odsoudí k smrti,“ předpovídá další události a má pravdu. Kolaborant a zrádce Quisling je v říjnu 1945 zastřelen. „Umírám nevinný,“ zazní z jeho úst krátce před popravou.