Kopcovitou krajinou oblasti Hill Country v americkém Texasu se klikatí neposedné koryto Cypřišového potoka. Na jeho dně se nedaleko města Whimberley nachází fascinující krasová studna, která svou průzračně čistou vodou láká turisty do zdánlivě nekonečných hlubin…
Území s okouzlující přírodou považují za posvátné už původní domorodé kmeny, ale i první kolonisté, kteří se tu usadí kolem roku 1850. Věřící ho dokonce spojují s praotcem izraelského národa Jákobem (2. tisíciletí př. n. l.) – právě tady se má údajně nacházet biblická Jákobova studna, u které se cestou znavený Ježíš (asi 4 př. n. l. – 30 n. l.) setkal se Samaritánkou a poprosil ji o trochu vody.
Návštěvy nepřijímá
Není tedy divu, že zvědavce popadne touha vydat do jejích hlubin. To ale není jednoduché – Jákobova studna je místo, kde podzemní vodní tok vyvěrá na zemský povrch skrze téměř 4 metry široké hrdlo. Podle pamětníků je pramen dříve tak silný, že je zhola nemožné se ve studni potopit – člověk je proudem okamžitě vynesen zpátky na hladinu.
To potvrzují i měření provedená v roce 1924, podle kterých proud vody tryská rychlostí 643 litrů za sekundu, a to do výšky 2–3 metrů nad hladinu. V průběhu následujících desetiletí ale kvůli rozvoji regionu a následnému úbytku vody jeho síla výrazně slábne.
Lákavé osvěžení
Na první pohled tak dnes Jákobova studna působí jako neškodný vodní útvar, který svou křišťálově čistou vodou svádí ke koupání. To je zde každoročně povoleno od začátku května do konce září, což je velmi lákavá nabídka – teploty v Texasu během léta šplhají až ke 40 stupňům Celsia, ochlazení ve vodě teploty poloviční rozhodně přijde vyprahlým návštěvníkům vhod.
Některým ale pouhé smočení nestačí – jsou odhodláni zjistit, co se skrývá v hloubce za místem, kam jejich zrak dohlédne.
Zrádná past
Širokým hrdlem se dá i bez profesionálního vybavení poměrně snadno dostat do hloubky přibližně devíti metrů. Tam se ale útroby studny mění ve zrádnou past v podobě rozsáhlého systému jeskynních tunelů s úzkými štěrbinami, z jejichž sevření se mnohokrát nedostanou ani ti nejzkušenější potápěči.
Některé z nich jsou tak úzké, že se jimi dá proplout pouze po odložení kyslíkové lahve! Studna začne svá tajemství pomalu odkrývat s příchodem roku 2007, kdy si do jejích temných hlubin posvítí tým profesionálních potápěčů v rámci průzkumného projektu.
Není cesty zpět
Výsledky průzkumu jsou dech beroucí – po devíti metrech vertikálního klesání se studna rozděluje na dva hlavní tunely. První se pyšní délkou téměř neskutečných 1400 metrů a dosahuje celkové hloubky 42 metrů pod zemským povrchem, délka toho druhého čítá skoro 460 metrů.
V takto spletitém bludišti je více než snadné ztratit směr či se zaseknout v jednom z úzkých průplavů. Potápění navíc komplikuje několik komínů, které zdánlivě vypadají jako cesta zpět na hladinu, ve skutečnosti ale nikam nevedou.
Na vlastní pěst
Další nebezpečí představuje silná vrstva usazenin na dně jeskyní – stačí jeden nešikovný pohyb a čirá voda se zakalí tak, že je zcela nemožné najít cestu ven. Doposud se Jákobova studna stala místem posledního vydechnutí přinejmenším devíti lidí (to se ovšem neberou v potaz další případné oběti, jejichž těla zatím nebyla nalezena), za což si získala pověst jednoho z nejnebezpečnějších míst naší planety.