Existuje jen hrstka lidí, kteří v životě neslyšeli o tajuplném kamenném kruhu, tyčícím se v polích u anglického města Salisbury. Řeč je samozřejmě o Stonehenge, které lidi naplňuje úžasem už několik tisíc let. Málo se však ví, že má tento megalitický útvar i známé „sourozence“.
Vítr hvízdá v uších mužů uprostřed rozlehlé travnaté pláně. Svaly se jim napínají, zatímco s pomocí lan táhnou obrovský balvan po primitivní, ale důmyslné dřevěné konstrukci. Asi nějak takto mohlo podle vědců vypadat budování megalitické stavby.
Megality, a zvláště způsob jejich dopravování dráždil lidskou fantazii už od středověku. Podle legendy, pocházející ze 12. století, dopravil Stonehenge na své místo čaroděj Merlin, přítel mytického krále Artuše, pomocí kouzel.
Předtím prý kamenné kruhy stály v Irsku, kde je postavili obři. Později vznikla domněnka, že kameny byly převáženy po řekách. Až v nedávné době archeologové přišli na to, že je pradávní stavitelé nejspíš tahali po zemi pomocí dřevěných sáněk.
Kdo byli tito lidé? A k jakému účelu jim desítky kamenných útvarů, které najdeme na britských ostrovech, sloužily?
Mystické Avebury
Tři soustředěné kamenné kruhy u Avebury jsou po Stonehenge zřejmě nejznámější megalitickou památkou v Británii a dodnes přitahují turisty, archeology, ale i novodobé vyznavače pohanských kultů.
Jeden z nich je dokonce největším kruhem na světě – kdysi se skládal asi ze stovky kamenů.
Z megalitů vznikly domy
Jejich účel je sice dnes již neznámý, odborníci ale přišli na to, že kdysi bývaly kruhy u Avebury součástí rozlehlé a zřejmě posvátné kamenné scenérie. Patřit k ní měly i další nedaleké megality jako Windmill Hill a Silbury Hill, propojené kamennými uličkami.
Tento fakt vedl některé archeology k názoru, že monumenty mohly kdysi dávno fungovat jako lidové amfiteátry, určené ke sledování různých rituálů a slavností.
Už ve středověku si v areálu Avebury začali lidé stavět svá obydlí, čemuž padlo za oběť mnoho z původních megalitů. Pozůstatky pravěkých staveb dnes patří na seznam Světového dědictví UNESCO.
