Zrzavý muž se zarostlou tváří sedí na břehu řeky. Za jeho zády začíná neproniknutelná záplava zelených lián. Hlava mu klimbá po náročné plavbě v nesnesitelném horku a dlouhými čůrky z něho stéká pot. Přesto vytáhne papír a cosi na něj pečlivě kreslí. Tvoří mapu.

Odvážlivcem, který se v 17. století vydává do neprobádané brazilské džungle, je český jezuita Samuel Fritz (1654–1725).

„Jsem z české provincie Tovaryšstva Ježíšova, jeden ze šesti misionářů, kteří se souhlasem Jeho Katolického Veličenstva (papeže – pozn. red.) vypluli v měsíci září roku 1684 s flotilou z Cádizu (španělské město – pozn. red.) s určením do misií na řece Amazonce, jež spravuje kolej v Quitu (brazilské město),“ líčí Fritz v dopise generálnímu prokurátorovi jezuitského řádu Diegovi Franciscovi Altamirovi.

Mnich se stane jedním z misionářů, kteří jdou ve stopách conquistadorů. Šíří křesťanskou víru a mapuje nový kontinent.

Dobrodruzi míří do džungle

Podle odborníka na historii česko-brazilských vztahů Pavla Štěpánka se ale Češi o Brazílii začali zajímat už na konci 16. století, kdy u nás v roce 1590 vyšel spis Francouze Jeana de Léry (1536–1613) nazvaný „Historie o plavení do Brazílie, kteráž i Amerika slove.“

První důkaz, že naši obyvatelé vstoupili na brazilské území, máme ovšem až z roku 1647. Holandská loď, patřící Západoindické společnosti, právě přistává.

Na její palubě stojí i dva dobrodruzi, pražský lékař Šimon Kohout z Lichtenfeldu a voják Jiří Kryštof Kaplíř ze Sulevic. Oba utíkají z Čech před pobělohorským pronásledováním. Ani jeden z nich se ale v nové zemi dlouho neohřeje. Kohout se nakazí bahenní horečkou a zemře, Kaplíř padne v bojích s domorodci.

Oběti lovců lebek

Společně s Fritzem se přes oceán plaví i jeho celoživotní přítel Jindřich Václav Richter. Osud ale každého z nich zavede při misii jinam a Samuel se dozvídá, že kamaráda zabili Indiáni z kmene Cunivů.

„Bílí Evropané přinášející divochům nejen křesťanskou víru, ale i nový způsob života a četné vymoženosti civilizované společnosti starého kontinentu, naráželi mnohdy na odpor a nepochopení a stávali se oběťmi indiánských vzpour či krutých praktik lovců lebek a kanibalů,“ uvádí současná geografka Kamila Broulová.

V portugalském zajetí

I Samuela potkají v roce 1689 problémy, přestože u Indiánů má velký respekt. Nebezpečí ale přijde z jiné strany, když se během říčních záplav dostane na území zabrané Portugalci. Nepřátelé využijí toho, že blouzní ve vysokých horečkách.

„Jste španělský špion,“ obviní Portugalci Fritze, který pracuje ve službách španělského krále Karla II. (1661–1700) a rád se plete do místních portugalsko-španělských sporů.

Dveře věznice se pro něho otevřou až po roce a půl na příkaz portugalského krále Pedra II. (1648–1706).

Misionáře sežrali mravenci

„K lepšímu poznání a všeobecnému poučení o velké Amazonce či řece Maraňonu jsem udělal tuto mapu s nemalou námahou a potem,“ chlubí se misionář v roce 1691 metr dlouhým dílem, které jako první na světě zobrazuje celý tok řeky.

Alespoň za mapu si vyslouží obdiv dalších generací cestovatelů, protože z Fritze samotného moc nezbude. Když při exhumaci v roce 1766 otevřeli jeho rakev, našli v ní prý jenom podrážku z bot. O zbytek se údajně postaralo tropické podnebí a termiti…